Psychologické drama ze současnosti
Kniha zveřejněná na webu je hrubý neopravený text, který nyní bude opravovaný za spolupráce mé dcery Skaven a setřenice Majky. Prosím omluvte chyby. Během měsíce ledna a února letošního roku /2025/ by měl být celý text vyčištěný od chyb a připravený k tisku.
Tento příběh navazuje na předchozí autobiografický román "Panika před úsvitem", je volným pokračováním vyprávění o rodině, která je prorostlá nepěknou psychopatologií. Je zde silné téma toxických vztahů, falešné duchovnosti a hledání pravdy mezi vší lží, která nás obklopuje často nejen v rodinách, ale i jiných oblastech našeho života. Autorka Sofie se v této fázi psaní vyrovnává s odhalením, které ve své mysli popírala, nedokázala mu uvěřit, bylo těžké si něco připustit. Text je prokládán kratšími vstupy dcery Skaven, která byla do příběhu také zatažena a pomáhala jako důležitý konzultant při hledání pravdy.
Dramatický a poučný román ze současnosti, který je napsaný podle skutečných událostí, může být zajímavý i pro Vás, protože zobrazuje mnoho problémů současné doby. Kompletace románu ještě chvíli potrvá, ale letos by měla být kniha snad vydaná. Celý příběh obsahuje 24 kapitol.
Téma je víceméně uzavřené, ale budeme pokračovat psaním knihy, která nese název "Na rekonstrukci zásadně romskou partu... aneb tohle je návod na problémy" Kniha bude stejným způsobem vydávána po jednotlivých kapitolách, ale tuto si můžete přečíst už celou.
Začátek příběhu zde
Utekly tři měsíce. Neustálé zabývání se dědou postupně ztratilo na intenzitě. Nevolal a já také ne. Nebylo o čem. Zabetonované mrtvoly jsme hledat nejely, cítila jsem potřebu si vše vysvětlit jinak, méně paranoidně, méně šíleně, méně dramaticky. Skaven mi pomáhala dívat se na vše z různých úhlů a skončily jsme tedy u toho, že děda má pravděpodobně...
Koupelna je už vyleštěná, v sobě mám asi pět středních panáků, zatím se cítím být lehce přiopilá a rozjívená. Kokosová vodka má 37,5% alkoholu, možná je lepší, že to není až tak rychlé. Nechci se úplně zprasit, trochu se po těch letech bojím, co to se mnou udělá. Kdysi, když jsem byla rozjetá, dokázala jsem vypít víc než litr vodky,...
Vyrážíme na cestu zpátky. Děda, tedy přesněji řečeno můj otec se připravil a sbalil se jako voják. Zbytek času strávil připravený na posteli, skoro jako by čekal na povel. Napadlo mě, že úplně stejně by ležel třeba ve vazební věznici. Kladl si vůbec otázku, co se asi stalo, že náhle odjíždíme?
Další ráno, další nepříjemný stav očekávání, další nekonečné přemýšlení nad tím, jak věci jsou a jak byly. Už mě to nebaví, takhle se nedá žít, protože tohle není život, ale stálý a nepříjemný stav jakéhosi zmateného bytí.
"Tak jsem to neudržel." Oznamuje mi znova táta, protože přišel blíž ke mně.
Protože se snažím zásadně odbourat ze svého života různé formy lží a pokrytectví, řekla jsem předem dědovi, že se bude muset nějak zabavit sám, protože musím řešit nějaké záležitosti a nebudu se mu věnovat během té doby, co Skaven bude na výletě. Takže bude mít dost volného času pro sebe. Děda to samozřejmě přijal jako vždy bez řečí a bez...
Chodím po zahradě, dělá se mi trochu blbě, protože myslím na toho důchodce, který si chtěl nechat vyhonit péro od malinké Sofie. Na náhody už nevěřím, takže tato shoda jmen se Sofinkama pro mne náhoda není. Moc se zatím neodvažuji přemýšlet nad tím, jak asi vypadala situace, při které mi mohl otec nějak ublížit. Jestli se něco stalo a on...
Venku je pěkně, dnes mám domluvený telefonát se sestřenicí Libuší, tedy Líbou, se kterou nemáme až tak blízký vztah, ale nic proti ní nemám, jen je málo dostupná a moc ji neznám. Ze všech sestřenic byla vždy taková nejvíc tajemná. Navíc měla pletky s mým bratrem a tomu jsem nerozuměla už vůbec. Byli mladí, asi se do něj opravdu zamilovala,...
Děda projevil zájem o film, tak jsem mu stáhla do jeho počítače co chtěl a pak mu ukážu, jak si to může pouštět a vypínat. Mám pocit, že od té doby, co jsem se ho zeptala na ženu jeho milovanou, je nějaký zádumčivý. Více přemýšlí a něco mu šrotuje v hlavě. Už je mi z těch jeho řečí blbě a...
Musím zavolat Majce, mé sestřenici, která se mnou svůj život tak nějak sdílí a já zase sdílím ten svůj. Jsem ráda, že s ní mohu leccos probrat. Hlavně naši rodinu. Musím jí říct, co nového se tady vyvalilo ohledně dědových poceníček. Doufám, že se něco podobného nestalo i jí.
