Psychologické drama ze současnosti
Kniha, která navazuje na předchozí autobiografický román "Panika před úsvitem", je volným pokračováním příběhu o rodině, která je prorostlá nepěknou psychopatologií. Je zde silné téma toxických vztahů, falešné duchovnosti a hledání pravdy mezi vší lží, která nás obklopuje často nejen v rodinách, ale i jiných oblastech našeho života. Autorka Sofie se v této fázi psaní vyrovnává s odhlalením, které ve své mysli popírala, nedokázala mu uvěřit, bylo těžké si něco připustit. Text je prokládán kratšími vstupy dcery Skaven, která byla do příběhu také zatažena a pomáhala jako důležitý konzultant při hledání pravdy.
Dramatický a poučný román ze současnosti, který je napsaný podle skutečných událostí, může být zajímavý i pro Vás, protože zobrazuje mnoho problémů současné doby. Kompletace románu ještě chvíli potrvá, ale letos by měla být kniha snad vydaná.
Začátek příběhu zde
Vyrážíme na cestu zpátky. Děda, tedy přesněji řečeno můj otec se připravil a sbalil se jako voják. Zbytek času strávil připravený na posteli, skoro jako by čekal na povel. Napadlo mě, že úplně stejně by ležel třeba ve vazební věznici. Kladl si vůbec otázku, co se asi stalo, že náhle odjíždíme?
Další ráno, další nepříjemný stav očekávání, další nekonečné přemýšlení nad tím, jak věci jsou a jak byly. Už mě to nebaví, takhle se nedá žít, protože tohle není život, ale stálý a nepříjemný stav jakéhosi zmateného bytí.
"Tak jsem to neudržel." Oznamuje mi znova táta, protože přišel blíž ke mně.
Protože se snažím zásadně odbourat ze svého života různé formy lží a pokrytectví, řekla jsem předem dědovi, že se bude muset nějak zabavit sám, protože musím řešit nějaké záležitosti a nebudu se mu věnovat během té doby, co Skaven bude na výletě. Takže bude mít dost volného času pro sebe. Děda to samozřejmě přijal jako vždy bez řečí a bez...
Chodím po zahradě, dělá se mi trochu blbě, protože myslím na toho důchodce, který si chtěl nechat vyhonit péro od malinké Sofie. Na náhody už nevěřím, takže tato shoda jmen se Sofinkama pro mne náhoda není. Moc se zatím neodvažuji přemýšlet nad tím, jak asi vypadala situace, při které mi mohl otec nějak ublížit. Jestli se něco stalo a on...
Venku je pěkně, dnes mám domluvený telefonát se sestřenicí Libuší, tedy Líbou, se kterou nemáme až tak blízký vztah, ale nic proti ní nemám, jen je málo dostupná a moc ji neznám. Ze všech sestřenic byla vždy taková nejvíc tajemná. Navíc měla pletky s mým bratrem a tomu jsem nerozuměla už vůbec. Byli mladí, asi se do něj opravdu zamilovala,...
Děda projevil zájem o film, tak jsem mu stáhla do jeho počítače co chtěl a pak mu ukážu, jak si to může pouštět a vypínat. Mám pocit, že od té doby, co jsem se ho zeptala na ženu jeho milovanou, je nějaký zádumčivý. Více přemýšlí a něco mu šrotuje v hlavě. Už je mi z těch jeho řečí blbě a...
Musím zavolat Majce, mé sestřenici, která se mnou svůj život tak nějak sdílí a já zase sdílím ten svůj. Jsem ráda, že s ní mohu leccos probrat. Hlavně naši rodinu. Musím jí říct, co nového se tady vyvalilo ohledně dědových poceníček. Doufám, že se něco podobného nestalo i jí.
Děda umývá pár kousků nádobí, zatímco Skaven přenáší k dědovi Scrabble s krabicí plnou fotek.
Už je skoro tma. Zalévám ještě pár rostlin na zahradě a mlsám veliké třešně přímo ze stromu, které jsou zatím nejlepším ovocem, které jsem tu zasadila. Procházím naší dlouhou zahradou, okna domu svítí. V pokojíku nemají zatažený závěs. Tuto místnost v domě nazýváme Pentagon, důvod možná vysvětlím později. Vidím přes okno dědu z profilu. Soustředí...
