Vhled

Následujících pár myšlenek se týká filmu Soukromá válka pana Wilsona. Film se snaží polohumornou formou znázornit skutečnost, že i jeden člověk může ovlivnit nebo zapříčinit globálně velké věci, například vyhrát válku proti Rusku. Je celkem jedno, jestli se tato událost přesně takto někde stala, ale i kdyby se nestala, stát se mohla, protože film víceméně popisuje běžné postupy a principy, které lidské chování determinují, určují, vyvolávají, provokují a tak dále. 

Ve filmu je odvyprávěn tento poučný mikropříběh, nebo podobenství.  

Mistr Zen a chlapec

Jeden malý chlapec dostane na čtrnácté narozeniny koně. A všichni ve vesnici volají: "Skvělé, chlapec dostal koně." Ale mistr Zen praví: "Uvidíme." O dva roky později chlapec z koně spadne, zlomí si nohu a všichni volají: "To je strašné." Ale mistr Zen praví: "Uvidíme." Potom vypukla válka, všichni mladí chlapci musí jít bojovat, ale ten chlapec nemůže, protože má úplně rozbitou nohu. A všichni ve vesnici volají: "Skvělé." A mistr Zen praví: "Uvidíme."

Každý si jistě umí představit, že takhle by to mohlo pokračovat až do smrti chlapce a pokaždé by mistr Zen mohl říci: "Uvidíme." A je to pravda. Nikdy nevíme, jak to, či ono ovlivní náš příběh, co je důležité více a co zrovna není důležité. Navíc všechny naše osudy zapadají do sebe, nic není náhoda, se vším se pracuje. Ten, kdo s tím pracuje, je Nejvyšší a původní programátor všeho, tedy Absolutní Bůh. Nechápeme, jak to dělá, ale děje se to, že nám všem jednotlivcům zprostředkovává život, se kterým jsme původně souhlasili. Po každém našem životě, po každé naší inkarnaci, je proveden soud, tedy analýza všeho. Ale soud ani případné následky nejsou námětem tohoto článku, jen okrajovou myšlenkou. (Pozor, slovem "inkarnace" nemyslím "reinkarnaci", tedy opakované zrození na stejné místo. Téma reinkarnace či inkarnace bude řešit článek s názvem " Je reinkarnace pravdivá?)

Včera jsem si pustila film Perské lekce. Ani to nebyla náhoda. Po filmu došlo u mě k obyčejnému vhledu do situace, ve které se momentálně nacházím. Vhledy nejsou každý den, na vhled musím být v určitém rozpoložení, často ve vnitřním zmatku a nejistotě. Takže vlastně nejde o úplně příjemné situace. Většímu vhledu většinou předchází delší duchovní krize, ve které kladu otázky, hledám odpovědi a ty stále z nějakého důvodu nepřicházejí. Nevím, jak se na věci dívat. Je to jako bych stála před lesem, ale neviděla jednotlivé stromy. Když se zaměřím na jednotlivé stromy, nevidím zase les. Jako bych měla vadu zraku, při které mi chybí schopnost zaostřovat na věci správně. Prostě není možné pochopit situaci, ve které se nacházím a není možné jít správně, nebo jít dál s bezpečným pocitem. Vyvolává to velkou nerozhodnost a nejistotu. Potřebuji věci seřazené tak, aby to všechno ladilo jako celek. Potřebuji jistotu, že každá část, o kterou momentálně jde, přesně sedí na svém místě. Neberte to doslova, že jde o naprosto každou věc, vyjadřuji se spíš symbolicky, a to je také důvod tohoto článku. 

Díky zhlédnutému filmu jsem se podívala na svůj život z určitého bodu na ose mého života a ono se všechno správně seřadilo. Vše zaujalo přesnou polohu a byl vidět celý plán. Neviděla jsem úplně všechno, seřadilo se mi jen to, co bylo potřeba pochopit. Vše se srovnalo perfektně a stačilo mi to k tomu, abych mohla své současné bloudění ukončit. Přišlo tedy světlo, které osvětlilo jednotlivé části celé stavby mého života. Bylo vidět, co s čím je jak svázané, co s čím souvisí a jak se můj život po různých liniích konstrukce pne. Nikdo z Vás nemá stejnou konstrukci a stejný plán. Může Vám to však pomoci si uvědomit, že nějaký Váš plán existuje také. Někomu jedna věc pomůže, jinému třeba zdánlivě ublíží. Náš život se špatně poměřuje. Je to stejné jako v tom příměru ze začátku článku. Mistr Zen řekl: "Uvidíme." 

Každý z nás jde po své cestě. Kdo chce najít pravdu, najde ji. Pokusím se pomoci různými myšlenkami k tomu, aby i ostatní hledající mohli najít. Jsem ve stejném prostoru jako Vy. Sdílím lidský život jako Vy. Komu to bude v něčem pomáhat, ať  čte dál, když ovšem bude chtít. Komu je to k ničemu, není potřeba se na tyto stránky vracet.

Tímto článkem otevírám novou rubriku, kde se pokusím z jiných příběhů vytěžit náměty pro duchovní cestu. Vezmu si na pomoc příběhy jiných lidí k tomu, abych zprostředkovala něco, co je těžko sdělitelné nudným vysvětlováním. Dalo by se říct, že z textů a filmů budu dělat výcuc a pokusím se extrahovat z nich podobenství nebo příměr. První článek se bude týkat filmu Perské lekce. 

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu odpověděl: "Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?" On mu řekl: "Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí" a "miluj svého bližního jako sám sebe." Ježíš mu řekl: "Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ."
Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: "A kdo je můj bližní?"
Ježíš mu odpověděl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: 'Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.'
Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?" Zákoník odpověděl: "Ten, který mu prokázal milosrdenství." Ježíš mu řekl: "Jdi a jednej také tak."