Ukázka z knihy "Panika před úsvitem" - o náboženském fanatismu, lhaní, manipulaci a barokních tlustých andílcích 

Náboženský fanatismus přinesla do naší rodiny už tetička Slávka, která mě hodně začala vychovávat. Vzpomínám si, že táta doma řekl, že ona zažila nějaké náboženské obrácení a je z ní náboženská fanatička. Teta vzala mě a moji kamarádku z vedlejšího bytu do kostela, a to s nějakou falešnou výmluvou. Byly jsme tam prostě v utajení. Pak si pamatuji, jak nám farář soukromě, tedy bez dalších přihlížejících vyprávěl, že se máme doma tajně modlit k Ježíši a Marii. Dal nám svaté obrázky s podobiznami hlavních hrdinů té příhody, kterou nám vyprávěl. Asi nám nějakým způsobem říkal, že Ježíš byl zabitej kvůli nám a našim hříchům, ale že už je to dobrý, protože Bůh se zabitím svého syna uklidnil, až uspokojil a už nás bere na milost, když se teda modlíme. Trochu to zjednodušuji, nicméně katolická církev podobným zvrhlým způsobem tyhle záležitosti vykládá. Bohužel si lidstvo jako celek na tyto lži dost zvyklo.

Kostel mi připadal hodně velký, hodně barokní a dost nechutný. Všechno mělo zároveň vypadat pompézně. Odpuzovaly mě především všudypřítomné postavičky kudrnatých, blonďatých a tlustých andílků ve tvaru dětí, které se na kostelních malbách vznášely v nebeské záři. Bylo mi těch dětí líto, že pořád zůstávají tlusté, nahaté a neoblečené. V tom obrovském studeném kostele působily divně. Byl to z mého pohledu prazvláštní úděl. Já jsem svou nahotu skrývala, ale v kostele byla těchto naháčů hromada. Také brutální výjevy vraždy Ježíše Krista na obrazech byly pro mne dost odpuzující v tom smyslu, že se mi hnusili krutí lidé křičící na postavu Ježíše nesoucího kříž. Flusali na něj, mučili ho, chtěli ho zamordovat, a přitom nikomu neudělal nic zlého, mluvil v podobenstvích, pomáhal lidem z bídy a bolesti, přesto ho brutálně umučili a zavraždili.

Doma se nemodlilo, neřvalo, nechlastalo, byli jsme pěkná socialistická rodina. Ideální jako model do časopisu Svět socialismu. Okolo mě šmejdil o 4 roky starší chlapeček a občas si se mnou hrál, když mě zrovna psychicky netýral různými technikami vymlčování, ignorování, shazování atd. Díky okolnostem, byla jsem nucená být o hodně více ve svém nitru, sama se sebou a se svým duchovním pozadím, které každý máme. Byla jsem však nevěřící asi do 23 let. Abych zde mohla splnit svou roli, musela jsem si navolit tyto parametry života, abych získala autentické pravé zkušenosti se vším všudy a ty pak využila pro další účely. Někteří lidé mohou mít zdánlivě podobný osud, ale každý má jinou roli, a proto není dobré někoho napodobovat a kopírovat. Je potřeba být zcela sám sebou. ZCELA. Ono se to pořád říká, že člověk musí být sám sebou, ale trend této společnosti je ve skutečnosti jiný, obrácený. Je zde mnoho faktorů, které nás mají stále ponoukat, abychom nebyli sami sebou, abychom cosi nebo kohosi napodobovali.