5. kapitola -Telefonát s Majkou. Psychoromán "Na šourek zásadně kladivem" 

Musím zavolat Majce, mé sestřenici, která se mnou svůj život tak nějak sdílí a já zase sdílím ten svůj. Jsem ráda, že s ní mohu leccos probrat. Hlavně naši rodinu. Musím jí říct, co nového se tady vyvalilo ohledně dědových poceníček. Doufám, že se něco podobného nestalo i jí.

Chtěla jsem s ní mluvit o několika tématech, jen si musím vzpomenout, co přesně to bylo. Zatím jí pošlu zprávu, jestli má čas si večer pokecat.

Plánovala jsem se jí zeptat, jestli je podle ní možné, aby teta Slávka, která u nás bydlela po dobu několika let, byla milenkou mého otce a jestli si něco nepamatuje. Odpovídalo by to jiným pravděpodobným závěrům. Ne, že bych otci nebo tetě nepřála sex a nějaké jejich vzájemné potěšení… ale jestli to psychicky zrychtovalo moji mámu a nějakým způsobem to zasáhlo i mě, tak bych to ráda věděla a vzala do úvahy ve svém pátrání. Slávka zjednodušeně řečeno kradla děti, to je známá věc, jen jsme se na to zřejmě nepodívali ve správných souvislostech. Zatím.

Možná si budu muset udělat nástěnku, na kterou rozmístím a pak přišpendlím různé fotky rodinných úchylů, začnu si psát data, kdy se co stalo, skládat důkazy a souvislosti. Od dědy povede provázek k tetě Slávce, jeho potenciální milence. Při vyšetřování se většinou začíná od mrtvoly, kterou někdo najde, nebo se teprve hledá. Máme nějakou mrtvolu, aby se dala její fotka uprostřed nástěnky? Mohla bych pro začátek použít obrázek psa. Nejde jen o to dobrat se souvislostí a pojmenovat pachatele, ale je potřeba dojít k porozumění a pak také k odpuštění.

Nenašly by se nějaké mrtvé děti? Vím, že to zní šíleně, ale teta k nám vodila také malé děti z dětských domovů. To je opravdu jak v hororu. Co s nima asi dělali? Má podivná teta číhávala na nádražích, aby si vytipovala rozvrácené, sociálně slabé rodiny. Jestli se nepletu, rádi něco podobného dělají nejen sexuálně orientovaní pedofilové, ale také to dělávají různí vrazi. Už nevím, co si mám myslet.

Takhle se stal brácha schizofrenikem? Nebyl schopen pochopit tento svět a nějak se v něm adaptovat? Potřeboval si ten rozpatlaný obraz, kterému se říká realita, nějak poupravit a doladit svými bludy, aby mu to dávalo nějaký smysl? Myslím, že ne, ale určitě to také neměl snadné, aby se nějak zorientoval v situaci. On to řešil trochu jinak, kašlal na lidi okolo sebe.

Přišla textová zpráva, že si můžeme zavolat za chvíli, že Majka má čas a ráda si popo. Použité slovo "popo" je známka toho, že si pár hodin ráda pokecá, popovídá.

Jdu ještě natrhat pár třešní do misky, abych je vzala dědovi a jeho vnučce. Možná bych měla jít za dědou ještě dnes a promluvit si s ním. Jenže on stejně nic neřekne, vykroutí se, pak vypustí zastírací hlášky. Najednou jako kdybych ho znala, a přitom jsem to nikdy dřív nějak nevěděla. Znova mi přišlo do mysli, že jsem se ho víckrát už ptala, jestli si nevzpomene na něco, co by mohlo vysvětlit, proč mám takové potíže s úzkostmi a tím vším. Často odpověděl dřív, než k němu doletěla celá otázka. To není normální chování. Natrhala jsem třešně, jsou zase větší a chutnější než loni. Také musím ochutnat z nových stromů, jestli už jdou jíst. Majka už mě prozvání, musím rychle k telefonu.

Hovor s Majkou

"Čau, jak se máš? Ptám se hned a ona položila stejnou otázku.

Hned jsem Majce vše povyprávěla, nebo na co jsem si v rychlosti vzpomněla. O cestě autem, o dědových divných řečičkách, které tu trousí, o jeho parazitech, který tady ze sebe obrazně řečeno všude vysypává… o jeho urputném přemýšlení s rukama pod hlavou, divných kecech o teplých ručičkách jako zdravotní sestřička. V této fázi se Majka znechuceně projevila, evidentně jí to také připadalo podivně přes čáru. Zeptala se mě, jak to přesně myslel s těma ručičkama, ale to já nevím, jen měl divné kecy, které zněly trochu úchylně.

A o tom, že by prý bral jednu černošku na to, aby ho ovívala, protože se potí. Pak i to, že se mu v autě potilo bříško a že mi dal ten hnusnej hadr po nějakým starým nemocným člověku. Dále to, že mojí matce najednou stále říká "žena moje milovaná" a že rozesral vztahy mezi mojí mámou a mnou a bráchou a mnou a mámou a vlastně mezi všema a tím odříznul mámu od své rodiny a nás rozdělil pak proti sobě. Následně všichni dělali to, co on si naplánoval a hrál s námi šachové partie úplně stejné, jako na těch pitomých závodech pro amatéry, kam občas děda jezdil.

Řekla jsem jí o té prolhané fotce, která mi už jako malé holce připadala prolhaná.

"Počkej, jak to myslíš, že je prolhaná?" Pro jistotu se ptá ještě Majka.

"No já vím, že to zní blbě, protože fotka je fotka. Když jsem byla malá, tak v tom lese se nafotil snímek a na tom snímku se zdálo, že rodinka je šťastná. Ale my, nebo já jsem šťastná nebyla. Jen na té fotce to tak vypadalo. A to mě vždycky nějak mátlo, nebo jsem si bolestně uvědomovala ten rozpor a tu falešnou iluzi, kterou taková fotka vytvářela. Možná jsem nějak vnímala, že fotky mají nějaký takový účel. Zastírací účel. Třeba jenom pro otce, pro matku samozřejmě ne, bráchovi je to asi jedno a já se tím taky extra netrápím, ale najednou to tak vnímám a rozčiluje mě to." Vysvětluji své podivné myšlenky okolo fotek.

"Ale chtěla jsem od tebe názor na jednu věc… nebo jestli si vzpomeneš na něco z té doby, když teta Slávka byla mladá a bydlela u nás. Snažila jsem se to nějak spočítat. Bylo jí kolem dvaceti, když jsem se narodila. Naši bydleli v Praze v podnájmu a pak dostali byt. Bráchovi byly tři roky, když se přestěhovali do nového bytu a za dva měsíce jsem se narodila já. Podle fotek, projevoval otec ze začátku možná i radost. Nebo se mu nějak podařilo nahodit radostný výraz při focení. Ale i máma vypadá docela šťastně, na fotkách ukazuje pyšně svoje mimina… dělá to celkově normální dojem. I táta je fešák, ale je vidět, že byl frajer a že se opravdu asi předváděl tím, že je těžkej agent, má bouchačku a je prostě tajnej hustej policajt. Ale byl to pohlednej chlap, i máma byla pěkná ženská, měla v očích úplně jinej pohled než později. Přitom psychickej teror zažívala odmala od své matky, ale asi to nebylo ještě tak viditelný." Dedukuju nahlas, zatímco obcházím strom s třešněmi a dělám si malou hromádku třešní na potom. Ještě tak dva dny a kosáci to zlikvidujou. Kecám s Majkou a najednou mě napadlo, že se zeptám na to, jestli je možný, aby můj otec měl poměr s mojí tetou a tím pádem i Majky tetou.

"Hele je to možný, že ona do tvýho otce byla zamilovaná. Už minule jsme se bavily, že všechny sestry a sestřenice byly do něj asi zakoukané, protože byl první ženich, který se tam začal nějak motat a musel zaujmout, aby mohl sbalit tvou matku a byl svou budoucí tchyní schválen a oblíben, nebo aspoň musel udělat nějakej dojem." To zní logicky.

"Jo, takže asi předstíral pracovitého chlapíka, který už se nemůže udržet a potřebuje rychle postavit nějakou zeď, nebo aspoň namíchat pár vaniček malty pro zedníky, aby pomohl, protože strašně rád pomáhá lidem přiložením ruky k dílu. Tenkrát to i frčelo, protože budovatelé zrovna měli zelenou ve všem." Vzpomínám na padesátá léta zobrazovaná ve filmech.

"Teď jsem si vzpomněla, že teta Zdena, když si vzpomněla na mýho tátu, jak ho prý poznala, tak si do telefonu úplně povzdechla, jako kdyby mluvila o své romantické lásce. Prý ho poznala tak, že přijela do babiččina baráku, ten se zrovna přestavoval, ale ta rekonstrukce možná už končila. Ona vpadla do hlavních dveří z ulice, do té dlouhé úzké chodby a on tam stál na štaflích a bílil strop. Ona ho uviděla poprvé a on zahlásil: 'Ňákej Klos, zrovna bos.' Nebo 'Ňákej Klos, právě bos.' Prostě úspěšně zarýmoval a Zdena se do telefonu zajíkala, jako kdyby se to stalo před pár dny a ne před necelým stoletím. No dobře, to přeháním, ale jsou to už generace."

"Třeba to opravdu koulel na všechny holky a ony do něj byly zamilované, než zmizel a ony si pak našly svoje chlapy. Ale Jarmila skončila brzo u vás. Ty myslíš, že kvůli tvýmu otci? Že se k vám nastěhovala přímo kvůli němu?"

"Já myslím, že nejen kvůli otci, ale ona mohla začít prahnout i po nás, protože nemohla mít děti. Vím, že to u nás doma jako téma žilo. Pořád nějak viselo ve vzduchu, že ona je přece ta, která přece nemůže mít ty děti, který přece nutně potřebuje, protože když je přece nemá, tak jí trochu přece jen hrabe a všichni přece chápou, že přece musí být hodně nešťastná, když teda nemá ty děti, protože každá ženská je přece nutně musí chtít a ona je taky určitě hrozně chce, protože je přece miluje a chce je vychovávat, protože to je velká vychovatelka, asi jako Komenský, ale v ženské variantě. To je asi tak vše, co jsem k tomu chtěla říct" směju se těm svým žvástům, ale v podstatě jsem to všechno tak nějak chtěla říct.

"Myslíš, že si dělala zálusk na Pavla s dětičkama a tvojí mámy se chtěla nějak zbavit? Nebo je aspoň rozvést? Já nevím, kdy se ona vdávala, ale pak si vzala toho alkoholika, kterej utekl do Rakouska, a dlouho nebyla rozvedená. Já o ní skoro nic nevěděla."

"Zato já jo. U nás byla skoro pořád. Mladá, krásná, táta ji připravoval k maturitě, dělala strojní průmyslovku. Já byla malinká, tak si mě hodně brala na procházky a hodně se mi věnovala, zatímco máma uklízela, prala, vařila a tak dále. Navíc matka začala chodit brzo do pekárny na směny a brala mě někdy do práce, když neměla hlídání. Chodila hlavně na noční směny a já jsem ještě nemohla chodit do školky."

"No, to se docela nabízí, že si spolu začali rozumět, když tvoje máma chodila do pekárny na směny a táta tam byl s Jarmilou sám. Z toho mohla být máma špatná." Uvažuje Majka.

"To by sedělo i k tomu, že měla potřebu si přede mnou a před bráchou lehnout na zem a předstírat mrtvou. Pamatuješ, jak si potřebovala sama pro sebe potvrdit, že ji mají její vlastní děti aspoň trochu rády? Ona byla asi úplně v hajzlu, Slávka jí nabourávala svou přítomností manželství skoro od začátku, takže žárlila a navíc viděla, že její vlastní dítě tahá po venku její ségra, která jí leze už na nervy, ale moje máma nebyla schopná to vyřešit." Mluvím zrychleně, třešně jsem nechtěně vysypala na zem.

"Myslíš, že si tvoje máma uvědomovala, že Slávka jí chce sebrat děti a manžela a nedokázala s tím nic dělat? No, když nad tím tak přemýšlím, asi jo, možný to je, hodně se to nabízí. "Myslíš, že by dokázala říct, že spolu měli nějaký poměr? Jestli to tedy byla pravda?"

"Ale zas těžko věřit, že zrovna on by vedl takovej dvojí život." Pochybuje Majka.

"Pamatuješ si, jak byl u nás děda poprvé na prázdninách, jak jsem ho k nám vezla a on mi vyprávěl sen, ze kterýho byl sám dost překvapenej? Ten sen, že on je, nebo jsou dva v jednom." Vzpomněla jsem si najednou na jednu starší, asi dvouletou příhodu.

"Počkej, teď nevím, nejsem si jistá. Možná jsi mi to říkala." Odpovídá váhavě Majka.

"Hm. Tak já ti to rychle oživím, protože si to docela pamatuju. Děda jel k nám poprvé na vícedenní pobyt a chtěla jsem ho vyzpovídat, takže jsem se na tu návštěvu docela těšila a měla jsem svá očekávání, že se konečně něco dozvím. Tenkrát už v autě začal povídat, že měl zrovna před cestou k nám mimořádně divný sen, který si také mimořádně pamatuje a že to bylo hodně intenzivní, živý a zajímavý.

Prý se mu zdálo, že je na pódiu před lidmi a zpívá tam sám jako zpěvák. Ale kupodivu zpívá dvojhlasně, ale přitom je jen jedna osoba. Sám z toho byl zmatený. Lidé mu tam tleskali za výkon, že je úžasný, že dokáže z jednoho hrdla zpívat krásnej dvojhlas. Navíc táta má rád dvojhlas u těch Moravanek a Moravěnek a dalších podobných. Dvojhlas je snad jediná věc, která u něj dokáže způsobit nějaké citové pohnutí, jak mi jednou popisoval.

Tenkrát říkal: 'To jsem byl sám celej překvapenej v tom snu, že umím zpívat dvojhlasně, protože to jsem o sobě nikdy nevěděl.' No a pak už jsme o tom nemluvili, ale já jsem o tom musela chtě nechtě ještě několikrát přemýšlet. Dva v jednom. Také jeho jméno je zajímavé. Svátek má na datum, kdy je oslavováno jméno Petr a Pavel. Dnes už je to běžnější, že na jeden datum má svátek více jmen, ale tenkrát to tak nebylo.

Začala jsem si potom víc všímat, že mi táta vždycky připadal takovej dvojí. Jeden byl takový hrubý, chladný, cynický skeptik… to pak on trousí ty poznámky, že všechno je to na nic. Kdybych na to šla přes psychologii, tak by se dalo říct, že má v sobě zjevné podosobnosti, které jsou prostě patrné, když to sleduješ a když tě to zajímá. Kdysi jsem četla knihu Jekyll a Hyde. Teď nevím, jestli se to jmenovalo přímo tak. Akorát že Jekyll byl ve dne laskavý lékař pomáhající lidem, zatímco v noci byl agresivní bestie jménem Hyde. U mého otce nebyla ta laskavá fáze moc k vidění, a co dělala ta případná vnitřní bestie, to momentálně nevím." Chrlím ze sebe.

Na moment se odmlčím a pak pokračuji: "Nedávno jsem viděla film, kde je zobrazená mysl jednoho konkrétního vraha. Ten vrah si dovymyslel, nebo do mysli vsadil další postavu, která ho k tomu vraždění nabádala a on sám, ten pán, prostě tak hrozně špatný nebyl, zabíjet nechtěl, ale s tím druhým imaginárním kamarádem to stejně nakonec společně dělali. Rozumíš, asi se nevyjadřuju úplně nejlíp. Společně prostě zabíjeli. Jen ten druhej nebyl fyzicky přítomnej a nemohl pomáhat zabalit mrtvolu do koberce, jenom tam očumoval… tedy v představách toho vraha, když zrovna vraždil.

Nevím, jestli je možný, aby byl děda vrah, ale typově je docela dobrý kandidát. Bez emocí, bez citu, s pistolí, estébák, o kterým ani nevím přesně, co dělal, zároveň předseda partaje v našem městečku, takže tak trochu nedotknutelný, kdyby začalo nějaké vyšetřování. Manželka také soudružka a poslankyně u nás, ale i na okrese. Děti takový skoro normál. Skoro. Na pohled normální rodinka i s fotkami i s tetičkou. Jen ten první pejsek, kterého zastřelil a zabetonoval, chybí. Možná se nějaké fotky pro jistotu vyhodily. Co ta teta Slávka? Pamatuješ si ty něco z dětství, když tě ona hlídala a vychovávala?"

"No, právě pamatuju. Moc často u nás nebyla, přijela jen párkrát za rok a táta ji nesnášel. Jednou nás hlídala o prázdninách, když se naši rozhodli jet do Bulharska na dovolenou bez nás, bez dětí." Začíná vyprávět Majka.

"Kolik vám bylo?"

­"Bráchovi bylo možná tak 8 let a mně 7. Plus mínus rok. Přesněji ti asi neřeknu. Ale další brácha ještě na světě nebyl a bydleli jsme tehdy v Lesicích. Bylo teplo, pamatuju si, že mě to léto Slávka naučila plavat. Takže já si to pamatuju jako dobrý, protože jsem měla radost, že jsem se to už naučila."

Nechci tetě, ani Majce křivdit, ale představa, že Majka měla radost z takových prázdnin, mi připadá nějaká pofiderní. Samozřejmě je to možné, ale už to slovní spojení prázdniny se Slávkou a slovo radost, mi nějak nesedí dohromady. Také jsem asi mívala radost, když jsem byla fakt malá, že se mi tahle hodná tetička věnuje… ale nějak se v tom nepohodlně vrtím. Uvažuju rychle pro sebe.

"Tebe teta naučila plavat? A nemohla jsi mít spíš radost z toho, že jsi to celé nakonec přežila? Mně to nějak nesedí dohromady." Skáču Majce do řeči.

"No počkej, ty jsi to ještě neslyšela celý." Směje se Majka. "Tak poslouchej." Začíná vyprávět.

"Promiň, já jak slyším takový věci, tak se neudržím a skáču do řeči ještě víc než běžně." Odpovídám celkem nedočkavě, co z toho ještě vyleze. Teta Jarmila a úspěšná vychovatelka? To je divný.

"Chodili jsme plavat do rybníka, jestli si ještě pamatuješ, kam jsme chodívali. No a taky jsme chodili na třešně. A teta nás chtěla naučit skákat ze stromu. Bráchu i mě posadila na vysokou větev, nebo nám tam pomohla nějak vylézt a my jsme se báli skočit dolů. Ona do nás pořád hučela, že musíme, že už jsme velký, že to dokážeme a stále dokola. Brácha se taky bál a dlouho nebyl schopnej skočit, protože to pro nás byla hodně velká výška.

Jenže brácha se nakonec dokázal nějak odhodlat a skočil. Teta do mě pořád jela, a protože to bylo nekonečný a trvala na tom, že jinak nepůjdeme domů, tak jsem nakonec taky skočila.

Dopadla jsem dolů do nějakých těch trav a rostlin, co byly pod stromem. Jenže tam v tom porostu byla i nějaká stará velká ulomená větev z té třešně a ta podemnou nějak praskla a propíchla mi krk, až jsme museli vyhledat nějaký ošetření a bylo to docela dramatický. A hodně to bolelo." Vypráví Majka.

"Takže ona tě nakonec donutila skočit do trávy dolů a ani nekontrolovala, kam vy doskočíte nebo dopadnete? A ty ses zranila? Jak sis propíchla krk?"

"Ta ostrá větev, co se zlomila, mi propíchla kůži na krku, nebo spíš přesně tam, kde bývá podbradek. Někam jsme museli z toho sadu rychle jít a někdo mi to ošetřoval. Pak jsme se ještě báli, co řeknou naši, až přijedou a dozví se to. Ale naučila jsem se plavat, tak jsem na to byla asi pyšná, nebo jsem byla ráda."

"Hm, to chápu. To je jasný. Také si pamatuju chvíli, kdy jsem se plavat konečně naučila a překonala strach z vody a toho pohybu v ní."

"Ale moment, pamatuju si ještě něco z jejích výchovných metod. Byly jsme já a Slávka doma v kuchyni, možná jsem byla ještě menší a ona mě nutila, ať ji fackuju po obličeji a ona pak fackovala mě. Nutila mě to dělat." Vzpomněla si Majka na další zajímavost o naší milovnici dětí a amatérské vychovatelce.

"Cože? Ty brďo, to snad ne. Fakt? Jak ti to vysvětlila?"

"Jakože budu mít větší odolnost, kdyby mě někdo bil, nebo něco takovýho, už nevím přesně. A opravdu si pamatuju, jak jsme se pleskaly a jak to i bolelo."

"To je divný. Ale připomnělo mi to, že děda už dvakrát, nebo třikrát říkal, že prý strýc, nebo někdo z nich, tedy z chlapů říkal, že Jarmila na sex moc není, ale že když ji propleskneš, tak pak už je to dobrý."

"Cože?" Reaguje Majka hned. "Kdo ji proplesklával, nebo proplesknul? Kdo to říkal?" Doptává se pro jistotu Majka.

"No, můj táta, teda říkám mu děda, ten u nás povídal, že se s chlapama, takže s tvým otcem, nebo strejdou někde společně bavili o babách, tedy našich matkách a nějak hodnotili i Jarmilu. A prý někdo prohlásil, že ta ji má zbytečnou… tedy asi vagínu, jestli to správně chápu a že to je marný. A asi její první manžel, který přeci nějak utekl do Rakouska, možná zmínil, že ona na sex moc není, ale když prý dostane Slávka pár facek, tak je to lepší, nebo žhavější, nebo to prostě začne být konečně zajímavý. Takhle jsem to pochopila, když to děda plácnul. Ale řekl to najednou několikrát, takže to nejde úplně přehlédnout."

"To je teda zajímavý."

"Takže jestli se Jarmila rozpálí, když dostane po hubě, to nevím. Ale proč to táta vyprávěl, to taky nevím. Možná to ani neví on sám, ale nějak to musel říct. To jsem ti už říkala, že mám v posledních letech čím dál víc zkušeností, že z lidí leze pravda tak nějak sama, i když nemají zájem, aby to tak bylo. Nemají to úplně pod kontrolou. Ale já sama sebe taky ne. Někdy taky čumím, co ze mě leze." Dodávám.

"Ale jestli ona potřebuje k vášnivému sexu pár facek, tak proč mlátila tebe a chtěla to od tebe? Byla jsi malá holčička. Kdyby to dělala později, bylo by to také něco jiného."

"Tak to já nevím, to se budeš muset zeptat tety." Směje se Majka.

"To mě děsí, uvědomuješ si, že Jarmila s tebou možná měla sexuální předehru a ani jsi o tom nevěděla?"

"No to mě taky začíná děsit, když už o tom mluvíš."

"Rozhodně se dnes podívám na přesný význam slov sadismus a masochismus někde na internetu, co to jako obnáší a tak." Plánuju si program na večer.

"Ale u nás byla málo. Otázka je, jak zasahovala do tvojí výchovy a také jaký měla vliv na bráchu, když u vás byla pečená vařená."

"Brácha na ni brzo kašlal a na naši společnou matku taky. Choval se pak celkem hrubě a odtažitě. Občas byl naladěnej přátelsky, ale jen občas. Tátu měl také v úctě, stejně jako já. Nebo tam byl jakýsi respekt a zájem o jeho společnost, ale vůči ostatním byl brácha brzo vymezený a dost hulvátský. Ale se mnou to bylo pro Slávku asi docela snadné. Mně byly tři roky, když k nám přišla a začala mě vychovávat. Možná ještě méně. To jsem ji neuměla 'vyfakovat' jako brácha, když to řeknu hrubě. To jsi úplně daná napospas. Co asi dělala s malou Sofinkou. Že by mě také fackovala? Nevím." Snažím se vzpomenout.

"Já si zatím jen pamatuju, že mě vodila ven na procházky a trhaly jsme byliny. Nějaký hluchavky a pak její oblíbený ostružiny. Dobře si vzpomínám, že mě přivedla jako malou holku tajně do kostela, a to i s mojí kamarádkou, sousedkou, která byla stejně stará. Teta věděla moc dobře, že naši jsou komunisti, nevěřící a tak dále. Ale sama zažila v té době nějaké náboženské obrácení a všechno to začala tlačit do okolí, prostě tím byla dost posedlá. Takže začala lhát i našim. Mně a té sousedce farář vyprávěl, nebo spíš nás nabádal, že se máme večer modlit před spaním a to tajně a klidně i na záchodě. Nevím, nakolik si to pamatuju přesně. Spíš si vybavuju svý pocity strachu."

"To se asi tvýmu tátovi nelíbilo." Komentuje Majka.

"Naši tenkrát byli naštvaný, když jsem jim to po pár dnech prozradila, protože jsem to tajemství nebyla schopná udržet, nebo jsem cítila, že je potřeba se držet spíš rodičů než tety. Třeba jsem se hodně bála. Kostely mi připadaly dost děsivý, takže jsem se z toho hororu potřebovala možná nějak dostat a hledala jsem spásu u rodičů, i když jindy jsem spásu u rodičů moc nehledala." Drmolím zase.

To je zajímavá myšlenka, že jsem u rodičů jindy spásu nehledala. Musím se k ní pak vrátit, jestli si vzpomenu. Teď tady notes nemám, možná bych si to měla zapsat. Ale co, jestli si na to mám vzpomenout, a je to důležité, vzpomenu si. Jestli ne, není to tak podstatné.

"Já jí zavolám a pokecám si s ní. Docela by mě zajímalo pár věcí a navíc ona je poslední z té generace, která mi ještě může něco říct. Ještě by mi mohla pomoct vypátrat, jestli moje máma byla ten baronskej spratek, tedy levoboček nějakýho toho šlechtice, kde babička byla ve službě, nebo jestli je to blbost a nesedí to."

"To už jsem ti myslím říkala. Moje ségra má originály nějakých dokumentů po babičce. Buď rodný listy, nebo oddací, nebo všechny. Mohlo by to být zjistitelné podle data svatby a data narození tvojí mámy. Já se jí zeptám, jestli by mi poslala kopii."

"Bezva, díky. To by mohlo pomoct." Uvažuji nad svou matkou, která byla prvorozená a možná měla úplně jiného tatínka, než se myslelo. Kdyby se ukázalo, že je máma levoboček nějakých takzvaných pánů, u kterých babička zamlada sloužila, leccos by se možná vysvětlovalo. I to, proč babička o mně a o bráchovi říkala, že jsme baronští spratci. Bylo to dost divné.

Zbytek hovoru proběhl už v jiném duchu, protože kromě starostí s dědou, má své starosti i Majka a tetu Jarmilu probíráme docela často. Nyní mám chuť zavolat ještě jedné sestřenici, se kterou nejsem moc ve spojení, ale zajímaly by mě její vzpomínky na výchovné metody tety, která si mě vzala pod křídla a začala se mi v útlém věku intenzivně věnovat. Že bych měla ty úzkosti a panické ataky také třeba z ní? Terapeut říkal, že jsem musela být podle jeho názoru v ohrožení života, že to muselo být nějaké hodně silné, nebo skryté a že to mohlo být cokoliv.

Já si teď nic nevybavuju. Jen to, že když jsem Slávku už v dospělosti vozila celý den autem po návštěvách, kde rozdávala své dary potřebným, tak jsem z ní byla rozhozená natolik, že jsme obě málem zemřely pod vlakem na přejezdu. Zase to bylo o chlup a ke střetu nedošlo. Nedávno se mi to stalo zase, ale jiné okolnosti, nicméně také dramatické. Tetička Slávka mě umí dostat do nějakýho stavu, kdy už bych jí nejraději… nevím co. Skočila po krku? Ne, to ne. Nechci jí ubližovat, takže se jí systematicky vyhýbám. Zakázala jsem rodičům, když ještě jezdili autem a cestovali po příbuzných, aby ji sem brali na návštěvu. Cítila jsem se kvůli tomu sice blbě, že je to neslušný, ale jiné řešení než postavit kolem sebe plot, jsem nenašla. Pokaždé se s ní všechno nějak zvrhne a člověk pak lituje, že do toho šel. To je závěr, který se mi opakovaně potvrdil jako správný. Musela jsem být neústupná, jinak bych se z ní zbláznila. Takhle jsem to cítila. Ale stejně si toho málo pamatuji.

Další sestřenici zavolám až zítra, momentálně se musím podívat domů, co je nového s dědou a Skaven. Také se chci podívat na pojem sadismus a masochismus, protože můj brácha má v jistém smyslu podobné tendence jako teta. 

Pokračování příběhu zde