Rom, který oblbuje doktory, krade všude a ždímá kde se dá. Prolhaný podvodník na brigádě přímo u nás. Velmi drahá zkušenost ze života. 

Hledám právníka.

Shodou okolností Radek Radek nám tu jednou začal vyprávět, že začal chodit k psychiatrovi v našem okresním městě, protože mu pan doktor jde na ruku a zařídí, aby Radek mohl brát invalidní důchod, jakože má prý depresi, a přitom ji vůbec nemá. Prý hromada lidí vysedává v čekárně a doufá, že se dostane k místnímu psychiatrovi (což musím osobně potvrdit), ale oni dva spolu sedí uvnitř, vykuřují a doktor si s ním přátelsky vypráví. Bude brát podvodně invalidku, a to se mu líbí. Na záda invalidku prý nedostane, takže mu psychiatr snad zařídí důchod jinak. Nezmínil, jestli doktorovi hodlá narvat úplatek, nebo mu vyzdí barák. Proč by psychiatr podlézal prolhanému Romovi? Třeba se zatím jedná o pouhé fantazie, krátkodobé nebo dlouhodobé cíle, případně sladké tužby.

Když už jsme u tématu manipulací s lékaři, nemohu nezmínit situaci, kdy Radek Radek diskrétně naznačil, že kšeftuje s prášky na erekci, které mu předepisuje sexuolog a on prášky vesele prodává dál. Jeho náznaky, že paničky, které zřejmě vošustil, jsou spokojené, byly také dost výmluvné. Dokonce naznačil, že si doma bere jen půlku prášku, protože s manželkou nemusí šustit celou noc. Možná to měla být informace i pro mě, že kdybych náhodou chtěla, nemusíme šustit celou noc… s ohledem na má bolestivá záda a malou míru náruživosti, kterou jsem několikrát záměrně zmínila. Doufám, že jsem dostatečně ubezpečila všechny brigádníky, že šustit fakt nechci, že mě lidské šustění za těchto okolností fakt nepřitahuje a každému ze srdce přeji, ať si šustí, jak potřebuje, pokud teda zrovna nešustí děti, neznásilňuje a tak podobně. Co se týče příměrů ohledně mého terapeuta, nevím, jestli šustí jako Radek Radek a je mi celkem jedno, jak uspokojuje své sexuální potřeby. Já od něj přímou sexuální nabídku nedostala a sama jsem mu žádnou nedala. Pozvala jsem ho jednou do kina, odmítl. Ale to už je dávno, stalo se to někdy ke konci terapie.

Všude, kde se Radek Radek pohyboval, nám zanechával malé odpadky, v podstatě si vše označkoval. Jednou ho dcera pozorovala, jak vytáhl z kapsy krabičku od cigaret, zjistil, že už je prázdná, a tak hledal místo, kam by tu prázdnou bezcennou krabičku umístil. Mohl ji hodit na různá místa, která na to byla určená, poblíž měl kýbl provizorně sloužící jako odpadkový koš, a nikomu by to nevadilo. Mohl krabičku nechat i položenou na stole a někdo by ji pak vyhodil. Ale on zřejmě spíše hledal, kam by to nacpal, aby nás to překvapovalo ještě dlouho potom. Abychom si ho stále připomínaly.

Měl nutkání zanechávat svůj bordel (nebo stopy po sobě) všude, kam vlezl. Párkrát jel mým autem do stavebnin a hned si začal nechávat svá oslintaná a ožužlaná párátka na palubní desce, která s sebou tahal asi všude, protože já je v autě rozhodně nemívám. Když jsem šla do auta a zahlédla tři párátka naráz, tak jsem ho na to upozornila. Nevím, jaké k tomu má důvody. Možná potřeboval pouze zasírat náš prostor. Možná chtěl symbolicky označkovat teritorium. Ale když parkuje před sousedním domem, rád vyhazuje na ulici své PET lahve od malinové limonády, takže bordel dělá asi všude, kam přijde.

Domnívám se, že příčina může spočívat i v nějaké tradiční magické technice, kterou používají. Minimálně v tom vyrostl a raději dělá některé věci dál a očekává, že mu to v něčem pomůže. Jako kdyby všude potřeboval zanechat své předměty, aby vzniklo nějaké trvalé spojení s námi. Doufám, že tady nezanechával jiné… značky. Napadají mě i další možnosti, proč on to dělá, ale jistá si nejsem.

Jednou si k nám přitáhl svou zimní bundu a ta nějakou dobu visela v chodbě na hřebíku. Nějak se neměl k tomu, aby ji odnesl. Občas jsem měla myšlenky, že bych se možná měla podívat na obsah té bundy, jestli tam chytrák nenechal odposlouchávací zařízení, protože se u nás pořád řešil ten podvod druhého Roma, který nás obral o hodně peněz. Tento Rom Radek Radek byl prozatím za důvěryhodného a nevěděla jsem, jestli spolupracoval s tím druhým zlodějem, nebo ne. Ale podstrčená bunda byla divná.

Nemyslím si, že jsem paranoidní. Bundu jsem ale neprošacovala, ani jsem na ni nešáhla. Jen tam stále divně visela, a to docela dlouho. Připomínaly jsme mu, ať si ji vezme, aby si ji u nás nezapomněl. Zažila jsem už dříve jednoho padoucha, ještě během podnikání s Honzou, který rád pracoval s levnými odposlouchávacími zařízeními odněkud z Číny, nebo kde to sebral. Jinak bych o tom neuvažovala. Bohužel jsem už něco podobného zažila, takže by mě Radek Radek odposloucháváním už nepřekvapil, zejména když donášel informace na obě strany a fungoval jako spojka mezi námi a sousedovic domem.

Když jsme mu jeho zimní bundu cpaly zpátky, hrozně se bránil a říkal, že už je teplo, že už ji přeci vůbec nepotřebuje, že mu teď bude stejně k ničemu, že si ji můžeme klidně nechat… když ta zima tedy už skončila, ať ji klidně vyhodíme, on si ji rozhodně nevezme.

Dcera reagovala, že je to přece jedno, že zima během půl roku zase přijde a bunda se opět bude krásně hodit. Hrozně si ji nechtěl vzít, choval se velmi divně. Jako by se té bundy sám doopravdy bál. Když u nás Radek Radek skončil, ulevilo se mi a dcera také zaregistrovala znatelnou změnu. Namotával ji rovněž velice intenzivně. Ona ho snášela dobře, trávila s ním hodně času a svým způsobem mi tím pomáhala, protože on kolem mě nemohl tolik kroužit a já měla více klidu na jiné záležitosti. Zaměstnávala ho.

Zajímavé bylo, kam se stáčely rozhovory s tímto člověkem, který rád vyprávěl své příhody a svá poučení. Když mluvil s dcerou, jejich hovory často končily u různých deviantů, úchylů a zvráceností. Potřeboval nás testovat, nebo spíš vyzvídal. Nadhazoval často tato témata, aby věděl, jak na to nahlížíme a zda to či ono odsuzujeme, nebo ne, jestli něco registrujeme, nebo ne, jestli se nám to něco hnusí, nebo ne. Já jsem se rozhovorům od jisté doby spíše vyhýbala a rychle jsem z nich odcházela. Když už se stalo, že jsem se s ním zasekla v hovoru, bylo to většinou na téma lidského charakteru.

Jednou jsem Radkovi něco říkala, on vše chápavě odkýval a za chvíli ukradl pytel betonu ve stavebninách, jako kdyby celou tu půlhodinu předtím nic nepochopil, vůbec ho to ve skutečnosti nezajímalo a bral to jenom jako prázdné žvanění. Byla to zajímavá situace.

Nevěděla jsem, že už naložil všechny zaplacené pytle a řekla jsem mu, ať naloží ještě jeden. Chyba byla v tu chvíli na mé straně, myslela jsem, že zbývá ještě jeden pytel k naložení, přitom byly naloženy už všechny. On to hned pochopil tak, že mu nečekaně dávám pokyn, aby jeden navíc ukradl, tak to hned aktivně udělal a odjeli jsme. Když jsme vyjeli ze stavebnin a projížděli kolem pošty v naší obci, řekl mi spiklenecky a se smíchem, že máme jeden pytel navíc. Asi měl radost, že už spolu krademe a zase jsme si o kousek blíže.

Zastavila jsem hned na místě u pošty, zhluboka se nadechla a uvažovala, cože to on povídá. Pak jsem pochopila, že jsme opravdu jeden nechtěně ukradli, tedy z mé strany to bylo nechtěně, takže jsem se otočila a jela zpátky zaplatit jeden pytel betonu, který jsem omylem nechala naložit navíc. To, že nemá problém krást kdekoliv, mi jasně ukázal i v tomto případě. A zase měl o trochu kreditu důvěry méně, i když do té chvíle jsem mu celkem ještě věřila.

Zanedlouho ze mě mámil informace o nějakých kšeftech s falešnými fakturami. Protože jsem o tom nic nevěděla ani jako mírně zkušený podnikatel, vysvětloval mi, o jaké podvody se jedná a jaké by ho tak strašně zajímaly. Schválně jsem se na to zeptala paní účetní, která nám dělala účetnictví a ta potvrdila, že takové machinace sice existují, ale prý jde o celkem nebezpečnou praxi a že mi to v žádném případě nedoporučuje. Radek Radek mi málem rval telefon z ruky, jak moc chtěl s paní účetní sám mluvit, aby to celé co nejvíce pochopil a mohl se konečně dostat k pořádným prachům. Takže svinstva s fakturami mu patrně také nejsou proti srsti a nejspíš se podílel na mém okradení i s těmi falešnými fakturami z Hornbachu. 

Další článek bude o způsobu, jakým nás okradli naši sousedé. Snad to poslouží jako varování pro ostatní, když to nezajímá policii.

Ukázka z knihy "Panika před úsvitem"

Obrázky jsou tvořené na stránkách Creiyon a jsou tvořené umělou inteligencí.