O negativních silách 29. část. Otisk hnusu. Házení "smradlavejma rybama"a tahání do bažiny.

Můj známý policista jednou přišel na návštěvu a postěžoval si, že měl perný den. Slouží v Praze, tedy ve velkém městě, kde jsou policisté voláni k mnoha různým situacím. Ten den se přihodilo, že úřednice na sociálním odboru potřebovala pomoc, protože do její kanceláře, a nejen tam, se nahrnula početná rodina Romů. Bylo jich plno i na přilehlých chodbách, od kojenců až po starce. Velmi uřvaná mluvčí romské skupiny křičela na úřednici mnoho urážek, proklínala ji a vyhrožovala, že ji sežere rakovina. To nejhnusnější, co podle mého názoru bylo řečeno, znělo takto: "Ty svině, pičo, kundo... tvůj syn mi bude lízat kundu."

Policie tam musela zasahovat, přijelo několik vozů a situace na úřadě se asi uklidnila. Nicméně, není to tak vzácné a všichni asi víme, jaké etnikum u nás rádo vyhrožuje tím, že nás sežere rakovina, když se jim něco nelíbí. Nejodpornější mi na tom všem přišla ta velmi nechutná věta, že syn úřednice bude lízat té staré bábě její vnější pohlavní orgány. Někomu to možná připadá jako hezká sexuální představa, ale většině lidí z toho bude spíš na blití. Otázka je, proč to vlastně taková osoba vůbec řekne? Kde se to v ní bere? Případně kdo ji to naučil a proč?

Odpověď, že jsou to prostě Romové, bohužel nestačí. 

Když se na to podíváme z psychologického hlediska, nabízí se nám tato fakta:

Lidé záměrně vyvolávají v druhém člověku emoci odporu a znechucení, (jako je například hnusné urážení a ponižování), z několika důvodů, které často pramení z neuspokojených psychologických potřeb a nezdravých mechanismů zvládání situací:

• Moc a kontrola: Urážením a ponižováním druhého se útočník snaží získat pocit moci a nadřazenosti. Způsobením negativní emoce u oběti cítí, že má nad ní kontrolu a může ovlivňovat její chování.
• Kompenzace vlastních nedostatků: Lidé s nízkým sebevědomím a pocity méněcennosti se mohou uchylovat k urážení druhých, aby si kompenzovali své vlastní nedostatky. Ponižováním druhého se snaží sami sebe povýšit.
• Agrese a ventilace frustrace: Urážky mohou být projevem agrese a způsobem, jak ventilovat frustraci a hněv. Útočník si ulevuje od negativních emocí tím, že je přenáší na oběť.
• Manipulace: Záměrné vyvolávání odporu a znechucení může být také formou manipulace. Útočník se snaží oběť z destabilizovat a učinit ji zranitelnější, aby ji mohl snáze ovládat.
• Skupinová dynamika: V některých skupinách může být urážení a ponižování druhých akceptovanou, či dokonce podporovanou formou chování. Slouží k posílení hierarchie a utužení vztahů uvnitř skupiny na úkor oběti.

Z duchovního pohledu jde o něco jiného. Otisk hnusu.

Jde o to stáhnout ostatní do bažiny hnusu, ze které se člověk tak snadno nedostane. Kdo je citlivější a pro koho není takový zážitek běžný, několik dní na ten pocit hnusu nezapomene. Vznikne takové malé trauma, jako když se vám někdo "vybleje" do hlavy, nebo dokonce ještě hůř, "vydefekuje" do hlavy. Nedostanete to z mysli ani kořalkou, ani savem, ani meditací, ani hudbou, ani aromaterapií – prostě ničím. Naplní vás to hnusem. Budete ležet ve vaně, do vody si přidáte voňavé silice, a stejně se to bude stále vracet. Jako vzpomínka na autonehodu.

Navíc tu situaci nemůžete nijak vyřešit. Možná budete dál potkávat podobné lidi a nemůžete se nijak bránit, jen ustoupit někam stranou, aby vás ty "blitky" a "exkrementy" co nejméně zasáhly. A když to nebude zlá, velmi sprostá a útočná žena, potkáte někde jiné lidi, ze kterých je člověku opravdu zle a velmi těžko. Někdy stačí podívat se na televizi a chvíli poslouchat nějakého politika, který si myslí, že je o několik úrovní výš než ta stará sprostá žena. Myslí si o sobě, že je vyšší sorta, zatímco ta žena je podle takového politika špína a chátra. Ale i takový politik dokáže znečistit mysl ostatních lidí, jeho síla se téměř vyrovná síle té ženy. Není v tom až tak velký rozdíl. V obou případech se stane to, že vás zatáhnou do bažin negativních emocí a myšlenek. A to je také role těchto lidí. Proto to dělají. Udělají vám v mysli otisk hnusu. Naprosto zkušeně.

OTISK HNUSU, je silný negativní emocionální zážitek vyvolaný setkáním s něčím odpudivým nebo odporným

• Reakce na smyslové podněty, jako jsou: Nepříjemné pachy, odporné vizuální vjemy, nepříjemné zvuky nebo doteky

Fyzické reakce těla na tyto podněty jsou: Nevolnost, zvracení, husí kůže, třes...

Psychologický dopad může zahrnovat: Pocit znechucení, úzkost, touhu uniknout ze situace...

Dlouhotrvající efekt - vzpomínka na tento zážitek může vyvolávat podobné reakce i později

"Otisk hnusu" je tedy komplexní zážitek, který kombinuje smyslové, emocionální a fyzické reakce na něco, co vnímáme jako extrémně nepříjemné nebo odpudivé. Zatímco běžný pocit nelibosti rychle pomine, otisk hnusu může přetrvávat déle a vyvolávat vzpomínky a nepříjemné pocity i po odstranění prvotního podnětu. Může vést k vyhýbání se podobným situacím či místům.

V podstatě jde o komplexní reakci organismu, která slouží jako ochranný mechanismus před potenciálně škodlivými vlivy.

Extrémně sprostá mluva

Jistě mi dáte za pravdu, že lidé, kteří zde žili například v době Boženy Němcové, by zírali, kdyby viděli, jak dnes žijeme a jak spolu navzájem mluvíme. Oni se lopotili se slovníky, pracovali na prozaizaci češtiny, učili se číst, aby byli vzdělanější... a dnes mluvíme doslova jako dementi. A vlastně ještě hůř než dementi.

Když normální a relativně inteligentní člověk mluví tak, že musí neustále prokládat své "myšlenky" slovy jako: pičo, kundo, zmrde, čurák, mrdka... vystavuje své okolí určitému typu zátěže. Jde to vydržet. Ano, jde, ale není to nic příjemného. Já mám například rychlou a bujnou představivost, takže mi vadí, nechtěně si představovat všechny tyhle pohlavní orgány a různé výměšky a tělesné tekutiny. 

Je to asi podobné, jako kdybyste s někým stáli, a ten druhý by kolem vás stále házel chcíplé hnijící ryby. Ty ryby byste sice nemuseli jíst, ani by vás doslova nepraštily a nepotřísnily, ale stejně... kdo by rád a dobrovolně postával u gejzíru s mrtvými hnijícími rybami, které pleskají všude okolo vás?

Zeptala jsem se umělé inteligence, co je to vlastně za zátěž, které jsme vystavováni, když mluvíme s extrémně sprostým člověkem. Zde je odpověď.

Mluvit s lidmi, kteří jsou extrémně sprostí, představuje psychickou zátěž. Zde je bližší rozbor:

• Emoční stres: Sprosté chování může vyvolávat negativní emoce jako hněv, frustraci, znechucení, smutek či úzkost. Intenzita těchto emocí závisí na individuální citlivosti a kontextu situace.
• Kognitivní zátěž: Vyrovnávání se s vulgární komunikací vyžaduje duševní úsilí. Musíme filtrovat nevhodné výrazy, snažit se pochopit sdělení pod nánosy vulgarismů a formulovat adekvátní reakci.
• Sociální stres: Interakce s vulgárními lidmi může být společensky nepříjemná a vyčerpávající. Může vést k narušení vztahů a ovlivnit naše sebevědomí.
• Morální stres: Pro některé lidi je sprosté chování v rozporu s jejich morálními hodnotami, což může vést k vnitřnímu konfliktu a pocitu nepohodlí.
• Dlouhodobé dopady: Opakovaná expozice vulgaritám může mít negativní vliv na naše duševní zdraví a vést k chronickému stresu, úzkostem a depresi.

Důležité je si uvědomit, že tolerance k vulgaritám je individuální. Co jednomu připadá jen lehce nevhodné, může druhého hluboce zraňovat. Vždy je důležité chránit své duševní zdraví a nastavení zdravých hranic v komunikaci s ostatními.

K tomu už jen připíšu, že z duchovního hlediska jde o další nenápadné metody, jak zesílit negativní vliv, jak pomalu a jistě působit na člověka a na lidstvo jako celek.

Krok za krokem procházíme naším životem zde a každý úpadek je pro negativní síly žádoucí. Když se jeden člověk přestane vyjadřovat smysluplně a bude mluvit jako "debil" a navíc bude používat hrubou a hodně sprostou mluvu, stihne jako bacilonosič kontaminovat spousty dalších lidí. Všichni víme, jak snadno se slova v naší mysli otiskávají, jak nám potom naskakují v mysli a chtějí být použita. Je snadnější zamořit a zasvinit slovník lidí sprostými slovy, než zušlechtit a obohatit lidský slovník o nové a dobré pojmy.

Všechny snahy negativních sil vedou vždy k tomu, aby se zdálo, že negativní stav je silnější než pozitivní stav. Proto si blbosti a špatné věci zapamatujete snadněji než hodnotné věci. Proto zde plevely rostou agresivněji než vyšlechtěné rostliny s chutnými plody. Proto jsou zde zvířata, která hodují na tělech jiných zvířat... to vše je součást důmyslných principů, které zde negativní síly zavedly.

Otisky hnusu vám nedovolí zůstávat ve své pohodě, nejde před nimi úplně utéct. Osobně momentálně zažívám hnusné pocity díky Trumpovi a tomu, co z něj každý den padá. On už dává přímo najevo, že silnější má nárok pozřít slabšího, že jeho lži jsou jediná pravda a nedělá už nic jiného, než sám sebe velebí a sám sebe uctívá. Ale to už je na další článek, protože i jeho rolí je... vytvářet otisky hnusu v našich myslích. Je to představitel negativních sil  v celé své nechutnosti. A nehraje roli, že používá málo vulgarismů. Jeho narcistická bažina je snad ještě horší, než ty jiné. 

REKLAMA

Papírová verze s obrázky v černobílé barvě. 

Autorka s neobvyklou upřímností, syrovou otevřeností a velkou odvahou vystupuje ze svého soukromí, aby skrze svůj příběh vynesla na povrch to, co sami před sebou často skrýváme. Autobiografické vyprávění plné napětí, hororových snů, trefných příměrů a drsných vzpomínek je pikantní směsí, která slibuje hluboký zážitek nejen k pobavení. Mnozí čtenáři najdou totiž i motivaci k řešení vlastních problémů, případně dostatek zajímavých informací k zamyšlení se nad životními potížemi svými nebo svých blízkých.

Příběh začíná v okamžiku, kdy se před očima začnou "hýbat baráky", a hrdinka příběhu předpokládá, že se konečně zbláznila, nebo musí mít nádor na mozku. Lékař během vyšetření konstatuje podivnou, nesmyslnou a šokující diagnózu "panická úzkost". Hned poté přichází s úkolem, že pacientka musí najít svého tygra, protože se ho asi velmi bojí a nedokáže se mu bránit. Pro boj s šelmou doktor nabízí psychofarmaka, která mají pomoci vše ustát.

Soukromé hledání blíže nepopsané obludy nikam nevede, nakonec je autorka nucena zahájit individuální psychoterapii, podobající se archeologickému výzkumu. Během konzultací s psychiatrem Sovičkou se postupně odkrývá velmi temný a zároveň současný lidský příběh, který může drtit a skutečně drtí mnohé z nás. Aby toho všeho nebylo málo, zatímco se hrdinka zmateně motá v minulosti, začínají se na ni valit problémy z přítomnosti, které jsou reprezentovány například početným houfem exekutorů.

Závěrem pár hodnotících slov těch, kteří již knihu přečetli: husté; brutální; četl jsem to jedním dechem; brečela jsem, přesně jako u nás; hluboké; chvílemi jsem se smála a hned potom mě mrazilo u srdce. Je to prostě PSYCHO bez příkras, které se odehrává tady a teď.

Počet stránek 478, velikost písma je standardní /12/. velikost formátu trošku větší - B5