O negativních silách - 15. část Jak přicházejí nenápadné a zároveň smrtící inspirace. Jarní detox jako náhlý zájem nebyl náhodný. Malá zkušenost s důležitostí intuice

Tento článek píši na základě vlastních a celkem bohatých zkušeností s tímto tématem. Jde mi o popsání různých jevů, které se v nás odehrávají a které nepocházejí čistě z naší mysli. Je dobré o těchto záležitostech vědět a všímat si, co se okolo nás a s námi děje. Je dobré sledovat, co vstupuje do našeho vědomí. 

Asi před třemi lety někdy na jaře zahlédla jsem na internetu články, které vybízely k jarní detoxikační očistě. Určitě jsem viděla nějaký košík s kouzelnými krásnými jarními bylinkami a tak podobně. Znáte to všichni, že se tyto informace stále dokola opakují. Na jarní očisty si nepotrpím, vlastně je vůbec neřeším, ale tenkrát to bylo jiné.

Byl hezký jarní den, šla jsem courat na zahradu a najednou mi padly do oka krásné, svěže zelené jarní lupínky, úplně dokonalé na nějaký děsně zdravý salát. Pravděpodobně jsem měla i nějaký zdravotní problém, který byl také využit k tomu, abych zatoužila po zdraví z "Boží lékárny". Možná jsem předtím zahlédla videa nějakých usměvavých lidí, kteří jedí divoké byliny i v zimě, házejí je do mixéru a celá rodinka je pak šťastná a zdravá. Pravděpodobně to tak nějak bylo. Najednou jsem byla úplně okouzlená a zaujatá tím, že natrhám celou ošatku a dáme si nějaký mix z jedlých bylinek. Bylo mi velice příjemně, žádná deprese, apatie, nebo něco protivného. V podstatě netypický stav jakéhosi hlubokého zaujetí něčím novým a mimořádným, což jsem si ani neuvědomovala, a také proč?

Mé oči byly přitáhnuté k bylině, která vypadala nejlépe. Utrhla jsem lístek a pro jistotu ho chtěla hned ochutnat. Když jsem si ho dávala o pusy, intuice mě upozornila, že bych se nejdříve měla jít podívat na atlas bylin, než si z toho vyrobím salát. Jeden list jsem ochutnala, byl celkem malý a opravdu docela dobrý. Šla jsem se pro jistotu podívat na informace o nebezpečných rostlinách, než toho natrhám a zkonzumuji víc. 

Za nějakou chvíli jsem zjistila, že bylina je jedovaná, a to smrtelně. Jednalo se o "bolehlav plamatý", kterým se v historii trávilo a zabíjelo. Je to zkrátka osvědčená kytka na zabíjení lidí, přičemž já jsem si z toho chtěla udělat jarní detoxikační salátek. I když jsem snědla malinko, skoro dva týdny mě trochu brněla levá ruka, necítila jsem ji stejně jako dříve, ale nevím s jistotou, že to spolu souviselo. Malé lístky vypadaly, jako když ze země obráží stará loňská petržel, nebo mrkev. Kdo tyto byliny nemá nakoukané perfektně, hrozí, že místo petrželky přinese domů tento jed.

Stejné zkušenosti mám i s houbami. Ačkoli je normálně nejím, ráda je sbírám. Když jsem v lese, beru jen hřiby, které suším do polévky. Jeden podzim, když zrovna rostly houby, začaly se mi do mysli mocně vtírat myšlenky, že potřebuji ochutnat psychoaktivní druhy hub. Bylo zajímavé pozorovat, co se v mé mysli odehrává. Jako kdyby se má mysl pokoušela mě za každou cenu zlákat a přesvědčit, že je to užitečné buď pro mě, nebo někoho jiného, nebo klidně pro celý vesmír. Kus jedné méně jedovaté houby jsem i ochutnala, ale nevzala jsem si víc, měla jsem strach. Přesto jsem musela tyto nutkavé myšlenky zapuzovat docela dlouho, nedaly si pokoj. Jakákoli psychoaktivní látka otevírá dveře do jiných sfér a dimenzí, otázka je, co to s námi konkrétně pak udělá. 

Poslední podobná inspirace byla, když se mi objevily jakési zdravotní problémy. Zkusila jsem hledat, jaké byliny se na to používají a našla jsem doporučení na zlatobýl. Zrovna v přírodě dokvétal, ještě jsem měla možnost si ho najít. Vyrazila jsem do terénu a našla jsem u jednoho starého neobývaného domu volně rostoucí trsy zlatobýlu ve volné přírodě. Zatímco jsem si ho trhala, zahlédla jsem cizího muže, který z domu vyšel ven. Vypadalo to na černého nájemníka. Jednoznačně mě zahlédl a šel očumovat ven. Málokdy jsem se v životě bála někoho na první pohled, ale na tohoto pána nezapomenu kvůli naprosto divným pohledům a pohybům, které udělal. Nabídl mi, že mi pomůže trhat, byl v mém věku, ale já jsem vzala roha, protože jsem z něj dostala mimořádně silný strach. Jen výjimečně jsem se někoho tak bála. Co se týče bylin a hub, je to trošku jako z pohádky.  

Z jiného soudku. Jednou se staly nepříjemnosti, mého příbuzného napadla vosa a jemu pak rychle otékala pusa. Skončil v nemocnici a já pro něj měla v noci jet, protože už byl v pohodě a pustili ho. Jela jsem celkem rychle oproti mému běžnému stylu, protože jsem spěchala. Najednou mi přišla myšlenka na starou záležitost, kdy jsem viděla srážku se srnkou. V tu chvíli mi přišla další myšlenka, že mám okamžitě zpomalit a to dost. Šlápla jsem na brzdu, stáhla jsem rychlost asi na 40km/h. A v tu ránu mi před reflektory auta proběhla tři vypasená divoká prasata pěkně v řadě za sebou. Málem jsem do nich vrazila, ale nestalo se. Pak mi došlo, že kombajny právě sklízí z polí a prasata přebíhají z jednoho pole do druhého. Byla tma a ta prasata cupitala jakoby nic. Intuice je nesmírně cenný dar. Je potřeba ji poslouchat, kdo chce tohoto daru využívat. 

Píšu o tom proto, abych ukázala, jak jemné a zcela nenápadné jsou situace, kdy se může něco vážného přihodit a člověk ani neví, proč byl k tomu, či onomu váben. Toto vábení bývá často zdánlivě pozitivní. Jako protisíla může posloužit intuice, ale je problém, že málokdo intuici rozvíjí, spíše ji většina lidí ztrácí. Kdybych neměla intuici, byla bych mrtvá na sto způsobů za rok. Dnes, když mi intuice něco naznačí, všímám si jí a poslouchám. Jsou situace, kdy intuice mlčí. V těch situacích je nutné něco prožít a není možné se tomu vyhnout, protože to souvisí s nějakou zkušeností, kterou musím projít. Je dobré si všímat vlezlých nutkavých myšlenek, protože spousta z nich nepochází z pozitivní strany.  Intuice je velmi jemná, nevnucující. Negativní síly fungují vnucujícím způsobem vždycky, nebo se snaží podbízet něčím zdánlivě atraktivním a hezkým. Absolutní Bůh nevymýšlí jedované byliny, ani nás nevede k tomu, abychom si z nich udělali jarní saláty. To je práce druhé strany.