Nejsem žádný protisystémový hrdina, vše bylo impulzivní, přesto věřím, že bojovat za pravdu má smysl.

Pravděpodobně mladší uživatelka sítě "X" postovala následující. Adresováno všem, ke kterým zpráva doputovala.

Neříkám vám to tak často, jak bych měla. Ale miluju vás. Ano, mluvím o vás, seniorech, kteří nejsou proruští a dokázali se navzdory tlaku vrstevníků a politiků, zachovat soucit, zdravý rozum a schopnost poznat dobro od zla a útočníka od oběti. Doufám, že budu jednou jako vy.

Nějak mi to nedalo a rozhodla jsem se napsat kratší verzi svého nehrdinského příběhu, který ovlivnil mnoho dalších věcí v mém životě. Občas se události podivně zamotají. 

To je od Vás hezké. Vložím sem svůj obyčejný lidský příběh. Před 35 lety jsem se ožrala a počmárala komunistický transparent před budovou soudu v Brně. Bylo mi asi 20 let. Nápis zněl: "Komunisté jsou kosočtverec" (Bylo to provedeno s obrázkem). A další nápis byl: "Nemají daleko k fašismu". Vyfasovala jsem na dva roky podmínku za to, že jsem hanobila stoupence socialistického zřízení a to veřejně a pohoršlivým způsobem.

Soudce evidentně nebyl komunista, smál se trošku pod vousy. Ale přísedící soudci byli komunisté z továren, a to velmi kovaní, a těm se to fakt nelíbilo. Přesto jsem nebyla žádný pravý hrdina, jen normální vypláchlej metalista, který se zrovna nasral, protože ten den mi vnucovali vstup do strany a vydírali mě okamžitým získáním bytu. A já byt potřebovala jako každý jiný. Ale u soudu jsem si hrála na hrdinu před kámošema, kteří šli hulákat na chodbu, dovnitř je nepustili. Rozhodla jsem se, že neodvolám. Soudce pochopil mou taktiku a nechal to projít. Soudruzi se nepokojně vrtěli, ale nic už nezmohli, soudce byl soudce. 

Všechno to byly jen impulzy, žádné hrdinství v mém případě. O chartistech jsem v tu chvíli nic nevěděla, jen mě prostě komanči štvali. Sama jsem byla z komunistické rodiny, otec byl estébák. O to víc mi všechny ty lži lezly na nervy. Když jsem byla ve 4 třídě základky, věřila jsem, že Sovětský svaz je báječná země s nejlepšími vědci a kosmonauty. Přihlásila jsem se dokonce do soutěže "O zemi, kde zítra již znamená včera." Soutěž spočívala v tom, že se člověk naučil ty propagandistický žvásty, že v CCCP mají nejvyšší kukuřici a prostě všechno největší a nejlepší. Také jsem nakreslila hlavu Lenina, učitelce bylo trapné to přejít, tak tu hlavu dala raději na nástěnku. Byla jsem ve 4 třídě totálně mimo. Probrala jsem se, až když jsem vypadla ze základky a to byl pak šok.

Po tom průšvihu se soudem, nikdo mě nechtěl zaměstnat, protože jsem měla protisocialistický paragraf. Ale pak se našel mistr v jedné dílně na Praze 7 a ten mě schválně zaměstnal, protože komanče nesnášel. Později, během revoluce, byla jsem u zakládání Občanského fóra v naší fabrice, mohla jsem začít dělat od začátku politickou kariéru, protože tento paragraf by se mi krásně hodil na to, abych někoho zaujala a lidé by mi hlas asi dali. Navíc jsem celkem výřečná a bojovná, umím strhnout lidi. Přesto jsem to neudělala a zalezla do svého introvertního světa. Tenkrát jsem na vysokou politiku neměla, byla jsem z naší rodiny psychicky na kaši. Nevydržela bych v té bitevní aréně mezi pár slušnými a pak dravci, zloději a taktiky. Dnes možná už ano, ale zvolila jsem si jinou cestu.

Sama vidíte, jsme všichni v nějakém příběhu, ani sami nevíme, jak se to vše semlelo a proč jsme tací, jací jsme. Teprve před měsícem jsem si udělala profil na síti, protože jsem vycítila, že přišel čas se zapojit. A to je celé. Je válka, jde o hodně, je třeba se přidat na tu stranu, která je našemu srdci blízká. A s potěšením zjišťuji, že je zde více takových, kterým není lhostejné, jak to s tímto světem dopadne. Já si naopak Vážím Vás a všech, kteří bojují proti svinstvu, totalitě, zvěrstvům, lhářům, egomaniakům, zlodějům a jiným podobným. Přežívat zde není vůbec jednoduché. Ale je to správné kvůli principu a nakonec se to vyplatí nám všem, když přidáme a nenecháme se strhnout ani vyprovokovat ke zlu. Držím všem palce a přeji hodně odhodlání v těchto časech. Pravda stále stojí za boj, a láska k tomu je také potřeba, protože jinak z nás budou kreatury s kamenným srdcem, sobci a křiváci. Motivace je ze všeho nejdůležitější. Mějte se hezky.