Napadlo mě pár myšlenek, jak bych mohla zatočit s těmi, kteří nám ublížili. Okradli nás, způsobili nám problémy a nyní nám otravují život. Budu svině, když to udělám? Posuďte sami.

Tento článek píši proto, protože v mediálním prostoru se probírá téma sviní a toho, co je vlastně svinstvo, nebo kdo je svině. Zrovna řeším svá vlastní dilemata, která se k tomuto tématu vztahují.

Stala se mi taková nepříjemnost. Vyjadřuji se o ní stručně v různých postech na síti "X", v článcích zde na webu, ale celý příběh bude zaznamenán až v knize, která se připravuje. Kniha bude o Romech, se kterými jsem se minulý rok trochu více seznámila. Název knihy je příznačný: "Na rekonstrukci zásadně romskou partu aneb tohle je návod na problémy".

Jde o sousedy. V únoru, když venku mrzlo, přišel mě jeden z nich požádat o brigádu, protože jim došly peníze. Já zrovna peníze měla a také jsem potřebovala s něčím pomoci. Navíc jsem je chtěla trochu poznat, protože jsem se rozhodovala, jestli se mám přestěhovat, nebo zůstat tam, kde bydlím. Sousedé začali být v posledním roce až dvou trošku hlučnější a to mi nevyhovovalo. Když tedy přišel tento Rom s žádostí o přivýdělek, kývla jsem na to. Doufala jsem, že se s nimi domluvím po dobrém a když ne, pak se odstěhuji. Protože žiju pouze s dcerou, která tou dobou právě maturovala, týkala se tato záležitost i jí.

Vynechám stovky historek, které sepisuji do knihy, zaměřím se pouze na současnou situaci. Romové mě okradli minimálně o 150 tisíc, podváděli, lhali, oblbovali a pak začali vyhrožovat. Spoléhali se na to, že jsem příliš slušná a mírná. A na to, že jsem zrovna nemocná a nemohu být na deseti místech naráz. Pak se spoléhali na fakt, že jsem věřící a nebudu se tedy asi chovat drsně. A v neposlední řadě na to, že jsem kouřila a pěstovala pro svou potřebu trávu a byla jsem tedy vydíratelná. Dali mi najevo, že jestli nahlásím já je za to, co tady provedli, oni napráskají mě za trávu, ale i za špatný septik, komín, hromosvod a už nevím za co všechno. Někdy těm chaotickým větám nebylo dostatečně rozumět.

Po těchto příhodách jsem vše oznámila na policii, ale policisté mi řekli, ať to dám rovnou k soudu, nechtělo se jim s tímto případem babrat. Rozhodla jsem se tedy nejdříve odstěhovat, protože Romové odvedle se po svém relativním vítězství začali chovat ještě hůř. Od té doby mají pravidelné chlastačky, což dříve nemívali, ještě více řvou, všechno se prostě zhoršilo. Ačkoliv si myslí, že jsou elitní romská rodina, spíše se chovají jako tzv. "degeši". Zjistila jsem, že oni sami jinými "degeši" velmi pohrdají, a to opravdu dost, přesto těch rozdílů mnoho nenacházím. Nemají sice igelitová okna, jsou vlastníky domu, mají auta a řidičáky… ale chovají se jako prolhané svině, jak jsem zjistila na vlastní kůži.

A nyní k mému problému a tématu sviní. Chci dům prodat. Naše vesnice se za poslední roky hodně proměnila k lepšímu. I náš dům se trochu proměnil k lepšímu. Potřebovala bych ho výhodně prodat a koupit jiný dům někde jinde. Romové, kteří dříve žili celkem nenápadně, začínají žít velmi okázale a roztahují se najednou všude. Jakmile začnu dům nabízet, což se právě chystám udělat, zájemci ztratí dost pravděpodobně zájem, protože hned jak přijdou, uvidí skutečnost, že hned vedle je romská rodina. Tím nechci urážet slušné neprolhané Romy, kteří se snaží chovat solidně. Mluvím čistě o těchto mých sousedech. Dům budu muset prodat asi pod cenou, protože ne každý zájemce bude mít o takové sousedy zájem.

To je realita. Lidé mohou říkat cokoliv, například že to je rasistické nebo nekorektní, ale je to pravda a všichni to vědí. Před pár dny jsem si ani nedovolila podat inzerát na prodej domu, protože sousedé koupili dětem malý bazének a hromada malých i velkých dětí tam vřískala každý den až do tmy. Bazének nám dali hned k našemu plotu, asi abychom z toho měly co největší radost.

Protože řev dětí a puberťáků byl občas neúnosný a já měla nervy celkem na pochodu, začala jsem s nimi bojovat různými druhy hudby. Rozhodla jsem se, že si nenechám vzít vzdušný prostor a nebudu je prostě poslouchat. Když řvali jako šílení, do oken jsem si dávala repráky a začala pouštět nahlas muziku. Testovala jsem pak, jaký druh hudby je nejdříve rozežene. Osvědčily se mi drsné metalové kapely. To jim úplně nesedí. Kvalitního "vymítání" jsem dosáhla i pouštěním božských gregoriánských chorálů s názvem: Kirie elejson, Kriste elejson. Z oken mi to znělo jako z kostela a to jim asi připomínalo jejich podlost a falešnou hru, kterou hrají. Vadilo to spíše těm prolhaným dospělým, dětem to tolik nevadilo. Jednou jsem se dostala už do stavu, kdy jsem dětem začala pouštět hororovou strašidelnou hudbu s vytím vlků. Oni hodně koukají na horory, zejména duchařské horory, takže každou chvíli mají z něčeho strach. Uvědomila jsem si však, že ty děti děsit nechci, že mám chuť zúčtovat pouze s těmi zloději, kteří se zachovali svinsky, jejich děti mi neublížily, jen mě někdy obtěžuje jejich řev. Takže jsem strašidelnou hudbu vyřadila z "vymítacího" repertoáru.

Před pár dny jsem kvůli prodeji domu vyklízela půdu, házela jsem staré krámy do kontejneru a našla jsem výrobky z našeho atelieru, které tady zůstaly po mém dřívějším partnerovi. On tehdy vyráběl asi 40 cm velké realistické brouky, na pohled dost odporné a děsivé, dále velké pavouky, štíra a nějaké další potvory. Některým lidem to nahánělo hrůzu, na mě to nikdy neúčinkovalo. Trochu jsem to sešlapala, nacpala do pytle a vyhodila.

Později večer jsem se schovávala v zadní části zahrady, zatímco sousedi řvali poblíž našeho domu. Najednou mi přišla do hlavy myšlenka, která byla velmi zajímavá. Všichni tito sousedé se až hystericky bojí všeho, co smrdí hřbitovem, duchy, zjeveními atd. Bojí se chodit do jejich vlastního sklepa kvůli duchům, bojí se tmy, a někteří se i velice bojí pavouků. Když u nás měli něco dělat, musela jsem jim dávat spreje na zabíjení hmyzu, protože se štítili dotýkat míst, kde tyto osminohé potvory byly, nebo mohly být.

Najednou mi přišla myšlenka, že kdybych ty vyrobené megapavouky a megabrouky nevyhodila, mohla jsem je tím hodně děsit a možná bych je dokázala psychicky úplně rozhodit. Možná bych je dohnala i k tomu, aby se odstěhovali oni a já bych nemusela. Mohla bych je vyštvat, mohla bych jim udělat ze života trochu peklo.

Zrovna za mnou přišla do zahrady dcera, tak jsem se pochlubila nápady, které se mi začaly líhnout v hlavě. Zasmály jsme se představě, že bychom jim aranžovaly obrovské pavouky na popelnici, na okno, nebo na auto. Pak bychom je zase odstranily. Oni by nevěřili jeden druhému, postupně by byli všichni vyděšení, protože k tomu strašení se navzájem mají velké sklony. Chvíli jsme se vesele bavily nad těmito absurdními nápady, ale nejhorší na tom je, že ono by to šlo provést. Napadala mě spousta zákeřností, protože jsem kreativní osoba a chvíli jsem se svými fantaziemi bavila.

Šlo by o čistý, děsivý, promyšlený, svinský gaslighting v úplně typické podobě. Kdo nezná původ tohoto slova, stručně objasním. Tento pojem vznikl na základě filmové předlohy. Jde o velmi zákeřnou zvrhlou manipulaci s někým druhým. V příběhu jeden chtivý muž pojal za manželku movitější ženu, než byl on sám, a pak se chtěl zmocnit jejích peněz. Manželku chtěl psychicky zničit. Začal ji oblbovat následujícím způsobem. Nejdříve zeslaboval plynové světlo v domě, kde bydleli. Všímala si, že se doma svítí čím dál slaběji, ale on jí tvrdil, že všechno je normální a ona přestala věřit svým smyslům, protože on jí dával najevo, že ona je nějaká vadná. Později slýchala jeho kroky na půdě, on lhal, že tam nebyl. Postupně ona ztrácela víru sama v sebe a ve své smysly, zatímco on jí víc a víc dával najevo, že ona je nemocná a mimo. Tomu se říká gaslighting. Jde o tu manipulaci s plynem (gas) a světlem (lighting). Omlouvám se všem, že poučuji, ale úplně každý toto slovo nebo film nezná.

Jedna ze sousedek má pravděpodobně histrionskou poruchu, nebo minimálně značné inklinace k této poruše, dle terminologie psychologů a psychiatrů. Ona sama o tom říká, že "má psychiky". Občas slyšíme, co to obnáší a není to příjemné ani slyšet. Právě před pár dny psala v noci mé dceři přes Facebook, že slyšela okolo půlnoci nějaké divné zvuky jakoby směrem od našeho domu, prý to znělo jako bouchačka a doufala, že asi jen má dcera hraje nějakou střílečku na počítači. Dodala, že je podělaná strachy, protože dva dny předtím jejich děti honil u hřbitova nějaký cizí člověk s maskou. Dcera se ptala, o co jde, ale někdy je těžké ty věty pochopit. Každopádně byla zase vyděšená z něčeho, co pravděpodobně fyzicky ani neexistuje. Napadlo mě potom, že kdyby se člověk zaměřil na psychické deptání právě této osoby, rozložilo by to celý dům. Už takhle jsou vyděšení a to jsem jim nic neudělala, jen jsem jim občas pouštěla muziku.

Po všem, co mi udělali, mohla bych se jim začít mstít a mohla bych se u toho zlomyslně bavit. Byla bych však svině, protože i když jsou to zloději, lháři a podvodníci, jsou to prostě Romové, kteří takhle fungují asi po celá staletí a předávají si to z generace na generaci. Nehledí na to, co bude zítra, kradou a hodují dnes. Jsou takto nastavení. Já je nepřevychovám. Snažila jsem se jim poskytnout dobrý výdělek, snažila jsem se s nimi po dobrém fungovat, nikam to však nevedlo.

Mám větší moudrost než oni a mám zodpovědnost za své skutky. Budu skládat účty z toho, jakým jsem člověkem, až opustím tento svět. Kdybych dnes začala používat gaslighting za účelem pouhé msty, nebo za účelem vyštvat je z baráku a zvýšit cenu vlastního domu při prodeji, sama bych se duchovně propadla do úrovně, kde opravdu být nechci. Říká se, že komu bylo více dáno, od toho bude více požadováno. Nemyslím si, že je to úplně pravda, ale nechci se duchovně zašpinit tím, že oni žijí ve své duchovní špíně.

Provokace negativních entit vedou přesně k tomu, aby i ostatní se stávali negativními. Když mi budou rupat nervy a nechám se stáhnout na jejich úroveň, nezůstane tady pozitivního nic. Je mojí povinností uchránit sama sebe před duchovní žumpou, ve které se oni plácají. Snažila jsem se podat pomocnou ruku, nechtěli, dál se nebudu angažovat, ani se nebudu mstít.

Jakmile se odstěhuji, nahlásím to znova na policii, protože jsem se mezitím dozvěděla další skutečnosti. Jestli to bude policii opět lhostejné, budu to muset dát rovnou k soudu, i když netuším, jak by to u soudu probíhalo. Budou lhát jako vždy, budou na mě řvát, ať do rána chcípnu, pravděpodobně mě už mockrát prokleli, ale s tím nic nenadělám. Nebudu klesat na jejich úroveň, když je nedokážu pozvednout blíže k sobě. Oni nechtějí nahoru a já nechci dolů.

Píši o tom proto, protože se dnes řeší téma sviní ve veřejném prostoru. Proti sobě stojí minimálně dva znepřátelené tábory. Jedni více provokují a snaží se druhé stáhnout na svou úroveň. Rozdíly se začínají ztrácet, protože oba tábory jsou velmi útočné.

Podobná situace vládne i mezi Ruskem a Ukrajinou. Rusko agresivně napadlo Ukrajinu a jestli Ukrajinci klesnou na úroveň Rusů, nezbude tam nic pozitivního a oba spadnou do jámy. Stále platí staré biblické přísloví, že když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy. Když je jeden alespoň na jedno oko vidoucí, má povinnost jít tak, aby nespadli. Je to taková zapeklitá situace. Představte si to. Dva jdou spolu nějakou trnitou soutěskou. Jeden nevidí vůbec a druhý možná vidí na jedno oko. A to jedno oko může zachránit oba dva. Je lepší však o tom pomlčet, protože když ten vidoucí řekne tomu slepému, že ve skutečnosti vidí, může se stát všelicos. Ale to už je možná námět na jiný článek.

Rozhodla jsem se tedy nebýt svině, i když bych mohla svým sousedům svinsky zamotat život, kdybych chtěla a kdybych využila dary, které mám a inspirace zla, které přicházejí i do mé hlavy.