Můj den s nediagnostikovaným ADHD, ať už je to cokoliv. Zvu Vás na malý výlet do mé hlavy. 

Tento článek proložený zvuky, obrazy a texty se pokusí zobrazit, jaký je můj běžný den, který je permanentně rušen vším možným, co nás v běžném životě potkává. Abyste měli slibovaný zážitek, dělejte to, co Vám budu psát a zkuste se tím opravdu řídit. Kdo nemá přístup na síť  X, kde jsem si uložila nějaké hudební sekvence a jsou nesmírně nutné pro tuto výpravu do mé hlavy, naklikejte si přístup na tuto síť, pokud tedy samozřejmě chcete. Nemusíte se tam dále nijak angažovat, pouze se Vám bude všechno zobrazovat tak, jak má. Pravidelní čtenáří těchto stránek jsou na síť posíláni často, takže pravděpodobně tam přístup mají už nyní. Některé sekvence se Vám otevřou i na YouTube.

Takže začneme, a to pěkně zostra. Zde je úvodní zvukový záznam toho, jak jiný člověk prožívá takzvané ADHD. K tomu mohu dodat, že já nemám v hlavě tak brutální zvuky, ale když se mi několik dní opakovaně přehrává: Vysokýýý jaaaloveeec, vysoký jako jááá... já ho nepřeskočím, rovnejma nohama... TAK JE TO CELKEM DOST O NERVY A JSEM NASRAN´Á. Pro spuštění tohoto krátkého videa se Vám musí otevřít Facebook. Zvuk ke spuštění je nahoře vpravo. V překladu je tam napsáno: "Jak to, že jsi tak v pohodě, když máš ADHD?" *Jak to zní v mozku člověka s ADHD 24/7*

Fajn, přehráli jste si to. Jestli si myslíte, že to stačí, tak nestačí. Dejte si to aspoň třikrát, aby to se pořádně do hlavy otisklo. Někomu se to neotiskne a někdo to tam má nahrané hned. Třeba já. Když už jsem si tu ptákovinu pustila, mám to v hlavě otisknuté. Jakoby se to nahrálo do nějakého jukeboxu a nyní se to bude pravidelně, nebo nepravidelně spouštět kdykoliv. Třeba i tisíckrát za den. Třeba i při usínání. Také to pravděpodobně bude to první, co se projeví při probouzení. Ošálit se to dá jediným způsobem, musíte si tam nahrát něco jiného, co není tak nesnesitelné. Tento mladý muž na videu sedí  a tohle "veselé a šílené peklo má v hlavě" zatímco třeba musí pracovat, nebo poslouchat přednášejícího ve škole, nebo uklízet. Při uklízení to tak nevadí, ale soustředit se na práci není už tak snadné. Každý odvedený výkon je boj. 

Dnes jsem se probudila, chtěla jsem v posteli ještě chvíli přemýšlet a řešit jeden problém, ale nešlo to. Rušení a přehrávání jedné písně, která mi v mysli jede už několik dní, bylo příliš vlezlé. Nebyla jsem schopna se soustředit na téma, které jsem potřebovala opravdu v klidu analyzovat. Na to pomáhá přerazit to něčím jiným. Vstala jsem z postele a zatopila v kamnech. Mezitím se mi to přehrávalo a dělala jsem jednoduché úkony, jako je zapalování třísek, postavení vody na čaj, připravení hrnku. 

Kamna nehoří. Zapomněla jsem včera vyndat prádlo z pračky. Ne, vlastně už předevčírem. Budu ho muset vyprat znova, protože už asi bude smrdět zatuchlinou. Jdu se podívat do pračky. Pouštím nový prací program, prádlo nesmrdí, protože v koupelně je už chladno a nějakou část prádla jsem vyndala, takže dobrý. Jdu ke kamnům, stále nehoří.

Vzpomněla jsem si na to, že chci pokračovat v psaní knihy o pedofilii, psychopatologii a lžích. Nevím, jestli budu psát dnes, nebo zítra. Měla bych vyrábět, nebo uklízet, nebo se připravovat na stěhování, které nás čeká. V hlavě mi opakovaně zní tento hudební motiv. Prosím spustit.

Musím také vyndat písek z filtrace u bazénu, protože bude už mrznout. Jestli se na to zase vykašlu, bude filtrace poškozená jako loni a budu muset platit zase náhradní díly. Minule jsem takto vyhodila 3 tisíce. 

Vyvařila se voda na čaj, musím to tam dát znova. Zapomněla jsem na ni, ale pračku jsem zapnula, takže dobrý. Kotě chce sundat ze šplhacího stromu, který máme v kuchyni, druhé tam chce zůstat, musím se pro něj pak vrátit. Jdu si zapnout počítač. 

Pusťte si hudební klip opakovaně, nebo ho zatím nechte běžet na smyčku. Jestli jste ho nevypnuli, smyčka asi běží. To připomíná dění mé v hlavě, takže vše plní svůj účel. 

Podívám se na zprávy ze sítě X, jestli je něco nového a důležitého. Kontroluji e-maily. Musím se podívat na vodu v konvici, opět se vyvařila. Musím zůstat v kuchyni, také kamna potřebují mou pozornost. Hudbu nyní vypněte. Jdeme se podívat na zahradu, ale ještě musím počkat na tu vodu, nebo se to zase vyvaří. 

Vzpomněla jsem si na dědu, musím mu poslat ten telefon, co jsem mu slíbila. Jestli mu to teta Slávka zase sebere a on zůstane znova bez telefonu, už další kupovat nebudu. Je to jak u debilů. Nevím, co ona má za nutkavou potřebu, že mu vždycky rozjebe telefon.

Voda už vaří, zalévám čaj, plním celou konvici. S tou pračkou je to divné, že na to takhle kašlu. Asi před třemi lety jsem telefonovala se setřenicí a ta se zmínila, že musí vyndat prádlo z pračky a pak mi znova zavolá a budeme pokračovat v hovoru. Připadalo mi to divné. Když jsme se k hovoru vrátily, zeptala jsem se jí, jestli se už v jejím životě někdy stalo, že by úplně zapomněla a prádlo zasmrádlo a musela to prát znova. Odpověděla že ne, prý maximálně zapomene pár minut, nebo hodinu, ale rozhodně ne víc. Přišlo mi to divné. U mě je to tohle totiž normální.

Jdu se podívat na ty zprávy. Nyní si pusťte tuto následující část písně, která začíná klidně a v pohodě navazuje na předchozí dění. Jakmile se hudba spustí, pokračujte ve čtení dalšího odstavce. Po chvíli Vám dojde proč. 

První zpráva je, že Ukrajinská města jsou pod tvrdým útokem. Asi milion lidí bude mrznout, bude bez proudu a nad hlavami jim létají rakety. Lidé se krčí, kde se dá a u nás se řeší Babišovo máslo. Kdo neví, jak vypadá létání raket nad hlavami, zde je pohled na město před 11 dny. Doporučuji pustit se zvukem, čímž se Vám na chvíli vypne má niterná hudba a řev. Až uvidíte létající rakety, které nejsou zábavný ohňostroj, zapněte si vpravo dole zvuk.

Další zprávy jsou zobrazené v následujících obrázcích. 

Nyní se můžeme plynule vrátit k jiné pasáži písně, pusťe si další úryvek.

Reklama mezi posty na síti X

Chvíli se vytáčím u nových zpráv. Nechte si běžet stejný hudební motiv, za chvíli skončí a půjdu na zahradu.

Měla bych se podívat na e-maily, jestli už nemají právníci a realitka hotové smlouvy ohledně koupě nemovitosti v horách. Chvíli se pokochám mapami budoucího bydliště uprostřed lesů. Ještě trocha humoru, aby to nebylo tak hustý.

Jdu si udělat šunkové tousty. Hudební motiv se mi v hlavě spustil minimálně stokrát a to je zatím ráno. 

Ještě se podívám na seznam, když už tam lezu do schránky kvůli mejlu.

Vracíme se k hudebnímu motivu se řvaním. Pusťe si ho několikrát.

Podařilo se mi udělat jídlo, nespálit ho a pořádně roztopit kamna. Dokonce jsem vytahala dřevo z bedny a naskládala do připraveného prostoru, kam rovnáme dřevo poblíž kamen. 

Potřebuji dnes udělat pár nových výrobků a pořádně je nafotit, jinak se nepohnu s nabídkou a nebude na chleby. Víc píšu, musím méně psát a více pracovat, nebo úplně všechno přeorganizovat. To už si říkám ale dlouho. Jsem neproduktivní, přitom neprokrastinuju, jen jsem často mimo a zadumaná do úplně jiných věcí. Tohle málokdo pochopí.  Pouštíme další hudební pasáž alespoň pětkrát.

Mihla jsem se kolem počítače. Přikládám do kamen. Dcera mi poslední dobou pokládá hodně otázek na téma ADHD, jestli se v různých těch otázkách nacházím. Ve všech bodech splňuji kritéria pro tuto diagnózu a někdy fakt dost. Co je mi platné, že vnímám mnoho rovin souvislostí z dění okolo a poznám hodně věcí, když sotva přežívám klasický lidský život. Potřebuji vše maximálně zjednodušit, abych vytěžila ze svých darů maximum a zároveň nějak přežila. 

Venku je dost vítr, na zahradě mi bude zima. Podívám se na předpověď počasí, třeba ta filtrace počká ještě do zítra. 

Musíme vydělat na opravu těch zubů. Nevím, za kolik se nám podaří prodat náš dům, možná nic nezbyde, takže o to větší důvod začít se snažit. Skaven má se zuby problémy větší než já, potřebujeme s tím něco udělat. Dneska večer tedy psát nebudu, doděláme mechové stromečky, musím je nafotit a vložit do dalšího prodejního místa, protože e-shop má stále strašně malou návštěvnost. Musím dodělat registraci na eBay a spustit prodej v Německu, Belgii a dalších západních státech, kde si na tyto věci lidé víc potrpí a mají větší kupní sílu. Udělám ty stromečky ozdobené i neozdobené, jako jsem to zkoušela předloni. Jenže kolik jich udělám s mým nasazením? Bonsaje teď vyrábět nebudeme, až v novém bydlišti to znova rozjedu, snad se znova budou prodávat. Jestli ne, budeme se muset přeorientovat na jiný artikl. Kupujeme dům i s obchodem, bytem a dílnou, takový jsem ještě neměla. Budeme hned u silnice, takže je šance, že se bude prodávat lépe.  

Stejně už je pozdě, za měsíc jsou Vánoce a většina lidí si už dekorace koupila, to nestihneme. Měla bych se spíš soutředit na balení krámů, abychom se hned po podepsání smlouvy mohly stěhovat. Stejně to nepůjde hned, ale dohodnout bych se s majitelem mohla, sám mi to opakovaně nabízel. Bude potřeba pojistit ten nový dům, stejně tak tento, který bude nějakou dobu prázdný a prodá se možná až na jaře. Zatím musíme pořádně nastartovat výrobu, ale tady to nemá už cenu, protože se stejně budeme stěhovat. Nevím, co mám dělat. 

Pouštíme opět klidnější pasáž, podíváme se na šumavské lesy, kam se budeme se Skaven stěhovat.

Takhle to vypadalo pár metrů za barákem, stačilo poodejít od domu pouze dvě tři minuty a člověk byl jako v jiném světě

Z okna byl tento krásný výhled, už se opravdu těším.

Zase velkou část života přesunu do historie a přijdou k nám nové podněty, nová krásná zákoutí, nové situace. Těším se. Je dobře, že nás sousedé loni okradli a začali nám dělat peklo, protože jinak bych se nikdy k přesunu nerozhodla, ale tohle stojí za to. Sousedů budeme mít už hodně málo. Možná budeme brzo potkávat vlky a medvědy. Zatím po Šumavě běhají "nukleární prasata". 

Vítr je stále stejný, budu tedy něco dělat s kytkami. Potřebovala bych se soustředit na jedno téma, které potřebuji nastudovat, mohla bych teď, Skaven ještě spí a pak už nebude klid.

Budeme mít málo peněz na to, abychom udělaly hned plot. Zatím musíme udělat menší, ne okolo celého pozemku, To až na jaře, nebo v létě. Jestli se přestěhujeme nyní a bude sníh, už toho moc nestihneme. Stejně budeme muset tlačit na výrobu a na prodej a nebude ze začátku čas na zahradu. "Nukleární prasata" jsem ještě nikdy naživo nepotkala. Vlastně jsem nikdy žádná nepotkala, jen jsem je jednou málem přejela v autě, ale někdo mě včas inspiroval, že musím velmi zpomalit, což se ukázalo jako opravdu příhodné. 

Včera jsem udělala článek na téma "válka". Když dnes stihnu napsat pokračování knihy o tom hledání mrtvol na chatě, dostanu se brzo do finále příběhu, ale i ten závěr zabere přibližně dalších 70 stránek. Nechce se mi do toho, ale ta nejhorší pasáž je už za mnou, takže mě to láká dotáhnout do konce co nejdřív. Stejně ta výroba nemá teď moc smysl, příští týden asi podepíšu smlouvu a padáme za "nukleárníma prasatama". Když stihnu dopsat knihu do Vánoc, a reálné to vlastně je, po přestěhování mohu začít psát o tom, jak nás sousedé potrápili. Jde to teď rychleji než dříve, protože když napíšu chyby, Skaven je hned opraví. Dříve mě to víc zdržovalo. 

Budeme doufat, že válka se neroztáhne ještě dál a tohle všechno má nějaký smysl.

To je ale hezký chlapeček. A ten oblek, jak mu sedí. Kdo by věřil, že Putin byl někdy téměř nevinný chlapeček?

Pouštíme další motiv

Chtělo by to změnit motiv, už mi to leze na nervy. Musím najít hudbu, která toto vypne. Podívám se na celý text písně, proč se mi to stále tak vrací. Rozumím jen něčemu. Občas si uvědomuji, že se mi přehrává něco, co má i nějakou další souvislost, ale většinou ne. Hledám karaoke text na internetu. 

Temnota a mráz přicházejí
Do srdce téhle země s chladnou nákazou
Spánek se na chvíli probouzí před bouří
A jednou tě odmění za břemeno čekání
Kořeny jdou hlouběji do zmrzlé a mrtvé země
Naslouchej zemi sněhu, nevydává žádný zvuk
Léta hledá teplo slunce
Nikdy mě nenajde, umřu sám
Čas půjde dál a my jsme zahnáni do noci
Hledal jsem tak dlouho, ale jednou tě najdu, i kdyby mi to trvalo celý život
Ale dnes v noci se cítím tak sám a vím, že jsi navždy pryč
Prosím čas, aby se neztrácel, když ho tu potřebuji, prosím, teď mě neopouštěj TIME!

Čas! Pomalu se vytrácí!
Když se čas pomalu vytrácí!
Už nikdy nebudu stejný

Tak to by k mému příběhu docela i sedělo. HLedal jsem tak dlouho, ale jednou tě najdu, i kdyby mi to trvalo celý život. To je přesně můj příběh. Hledání Boha, hledání pravdy. Sníh, hory, dokonce chladná nákaza. To budou ty nukleární prasata.

Dcera mi občas zlomyslnně předhazuje dětskou odrhovačku, že prý je to také hodně chytlavé a nejde to dostat z palice. Samozřejmě je to vtip, ale měla z toho radost. Dávám odkaz, ale budu si to vyčítat celý den, protože to možná nedostanu z hlavy pryč. Pouštíte si to na na vlastní riziko. Pamatujte na to. Klikněte na popeláře. Jestli se zobrazí reklama, takový je život. 

Teď bude potřeba na to zapomenout a přeplácnou to něčím silnějším, nebo je celej den v háji.

Zase vyhasly kamna, ale vzpomněla jsem si výjimečně na pračku. Obě koťata potřebují znovu sundat ze stromu. To jedno zase vylezlo nahoru a teď na mě čumí. Nevím, co budeme vařit. Asi květák. To abych začala už teď, protože večer ho jíst nechci, trvá mi dlouho, než ho strávím. 

Přehrajte si znova popeláře, už je to v džuboxu a někdo mi do něj vesele kope, aby se to pořád opakovalo. Protože mám s Vámi soucit, nebudu to sem vkládat znova a znova.

Ten vítr venku ovlivňuje hoření, nebo na to prostě zapomínám. Ale už to zase hoří. 

Jdu kolem počítače, tak proč se nepodívat, stejně mě bolí záda a musím si sednout.

Hej, ty, já jsem taky popelář, hej, ty... písničky v češtině se nedají poslouchat, protože pak to mám v hlavě i s textem. Musím to přerazit. Hned. Raději něco pěkného, rytmického, bez textu... silný motiv. Dát na smyčku, nebo tam bude pořád ten zatracenej popelář. Jestli se Vám zobrazí reklama, tak je to v pořádku, protože reklamy na nás skáčou všude a budu o tom v blízké době psát článek. Kromě toho, že na reklamách často stojí prodej a konkurenční souboj, má to i jiný důvod a o tom hodlám brzo psát. Nevím však, jestli mi bude někdo věřit. Krásná hudba zde.

Někteří lidé jsou dobří a někteří jsou fakt svině. To stěhování snad během prosince stihneme, abychom s dcerou mohly být o Vánocích už na horách. Nechci tady už být, ona také ne. Zloději jsou hned za plotem a nechci je už ani slyšet. Bohužel je slyším každý den. Já paní Daně Drábové nepřispěju, nemám moc z čeho, ale snad se to po přestěhování zlepší a začneme se zase věnovat práci. Stále jsou tu lidé, kteří myslí i na ostatní, což je dobré a potěšující. 

Přiznám se, že revoluce mě tehdy zajímala, ale Václav Havel moc ne. Nebyl to můj idol. Ale ve srovnání s politiky, kteří jsou hodně vidět dnes, volila bych ho docela určitě. 

Kamna už hoří. Chaluhy pěstovat neumím, ale na Šumavě si chci udělat zase skleník. Na rajčata, papriky a okurky by dobrý skleník měl stačit i v těchto nadmořských výškách. Jestli nám to nerozdupou "nukleární prasata" s jelenama. 

Ten popelář je mor. Nevím, co mám nasadit, protože jednochuchý motiv je těžké přeplácnout složitým. A protože jdu třídit kytky na výrobu a pořád by se mi to v hlavě honilo, musím to fakt vyřešit. Na Šumavě během pár let budou běhat i medvědi. No, nic, jdu zase přihodit do kamen, chci udělat další čaj a musím se pustit do práce. Už se vidím, jak tam s méďama běhám okolo skleníku, protože mi sežrali úrodu, nebo je vyháním od popelnice pouštěním hudby. Hudbou občas vymítám i sousedy, takže na medvědy by to mohlo platit také. 

Tyhle kádě na vodu máme dvě. Přestěhujeme je s sebou. Nemohu se rozhodnout, jestli objednám na stěhování náklaďák, nebo si půjčím na pár dní dodávku a odvozíme si to sami. Vlci jsou na Šumavě už nyní, snad se nebudu bát.

Popeláře na pár hodin přeplácnu hodně jiným druhem hudby, a uvidíme, co to udělá. Dnes jsem se jen chvíli motala po domě a koukala do počítače. Někdy příště mohu popsat čas strávený u práce na zahradě. Stokrát zapomenu, pro co jsem šla, kam jsem šla a v hlavě řeším úplně jiné věci než samotnou práci. Takže někdy příště, budete-li mít ještě zájem. Po této písni přichází závěr. Možná. S tím, čemu se říká ADHD, totiž nikdy nevíte. A jak jsem přišla na to, že mám ADHD? Za mého mládí nic takového nebylo známé, až později. Dcera mi dává různé otázky, ve kterých by se lidé s ADHD měli nacházet, asi ji baví mě zkoumat a co se týče otázek na ADHD, obvykle to všechno až podezřele splňuji, tedy pravděpodobně mám ADHD, které prostě nebylo dosud diagnostikované, odhalené. Ale žít se s tím dá, jen se to blbě vysvětluje někomu, kdo to nemá. Z duchovního hlediska se nejedná o nemoc nebo poruchu, ale permamentní zátěž, která je uměle vyvolaná či způsobená.  

A končíme tam, kde jsme začali. Pamatujete si ještě ty děsné zvuky? Já už je zapomněla. Ale nemůžu se zbavit popelářů, kteří se derou přes všechny jiné nánosy.