Kde začít, když máte problémy nějak normálně žít? Začneme vadným sebeobrazem a sebevnímáním.

Pokřivený, nebo zcela nepravdivý obraz sebe sama, může způsobit obrovské škody v našem životě. Představme si, že tento obrázek stvořený umělou inteligencí (na stránce Creyon), je zdeformované vnímání nějaké celkem běžné starší paní, která má pocit, že její ruka musí být vidět už z dálky. Protože má zdravotní problém a je to vidět i pro ostatní, začne se na ruku upínat o hodně více, než je zdrávo, začne své ruce dávat úplně jinou roli, než měla doposud. Z ruky se postupně začíná stávat alfa a omega všeho.

Její trápení kvůli ruce, začně se propisovat do celého jejího obličeje a ona má o důvod více, aby se vyhýbala lidem, zavírala se doma, izolovala se od lidí, propadala se do beznaděje, začala se cítit zbytečná a tak dále. Smutné a zároveň paradoxní na tom je, že většina lidí okolo její ruku vůbec neřeší a řešit nikdy nebude. Ale v jejím vesmíru, ve kterém se nachází, se vše začíná točit okolo její ruky,  později její ztrápenosti... ale neplatí to pro ostatní, protože ti nejsou v její situaci. Když její mysl bude v tomto trendu pokračovat, postupně přijde o lidi okolo sebe, občas jí někdo vyslechne a polituje, ale pak vypadne na vzduch a nebude chtít řešit problémy nějaké staré paní, která má tu nemocnou ruku. 

Stará paní s postiženou rukou, začně se dívat na lidi z okna a bude mít pocit, že život plyne okolo jako řeka, ale ten život není pro už pro ní. Lidé budou jezdit na výlety, ale ona se už výletů vzdá, stejně už na to nemá náladu i když nohy jí slouží dobře a ráda dříve chodila na výšlapy do kopců. Najednou nic nemá smysl. 

Touto salámovou metodou, kvůli ruce, je z jejího života ukrajováno a ukrajováno, aby taková paní neměla žádnou radost a zcela se ponořila do negativních ztrápených myšlenek, které už dávno nesouvisí s tím, jestli její ruka je zdravá, nebo není.  

Malý, možná i dočasný zdravotní handikep, má sílu změnit život člověka natolik, že bychom tyto procesy neměli podceňovat. Kdo nemá zdravý základ a psychika je narušená už z domova nebo z dřívějších časů, snadno uvěří, že je hnusná obluda, která si ani nezaslouží žít. Můj bratr mi vštěpoval od dětství, že jsem strašná, jako žena bezcenná a své opovržení mi dával často najevo. Snažila jsem se tedy vypadat jako on, abych se dočkala lepšího přijetí, ale stejně to nefungovalo, protože jsem prostě strašná. 

Kdybych měla zůstat pod jeho vlivem a měla bych uvěřit své obludnosti, vypadala bych asi takto. Máte-li problémy sami se sebou, pravděpodobně máte i zkreslený sebeobraz. V některých případech je situace obrácená. Někdo si o sobě myslí, že je skvost nebo krásná bytost, ale není to tak. Ale tací jsou většinou méně zranitelní a přestože naráží na jakýsi nesoulad mezi tím, jak se vnímá on sám a mezi tím, jak reagují lidé okolo, nehroutí se jim život, neizolují se a takhle se netrápí. Nedělá jim problém věřit, že jsou okrasou společnosti. Jestli se trápíte, můžete začít uvažovat o svém zkresleném sebeobrazu. Zkuste vypátrat, jak Vás vnímají lidé. Možná budete hodně překvapeni. Neptejte se těch, kteří Vám už dávno říkají, že jste strašní. Najděte si někoho jiného, aby Vám odpověděl.