22. kapitola - Jak Tygriel řešil problémy. Psychoromán "Na šourek zásadně kladivem"

Další události šly celkem svižně, žádné velké zdržování s ničím.

Jela jsem se Skaven na hory, měly jsme tam schůzku s geometrem, který pozemek rozměřil a zaměřil, vykolíkoval místo, kudy povede hranice mezi dvěma parcelami a my jsme se formálně rozloučily s horami a místem, kam jsem od dětství jezdila. Bylo mi to líto, ale nejsou to jediné hory, třeba se někdy ještě odhodlám, náš dům prodám a koupíme nějaký jiný. Možná v Krušných horách, možná někde jinde.

Protože tyto řádky píši 21. prosince roku 2024, mohu čtenářům prozradit, že hned po Silvestru bych měla podepisovat kupní smlouvu na dům, který jsme si se Skaven vybraly na Šumavě. Ale mezitím se odehrála spousta věcí, které budou zaznamenané v příští knize o romské brigádě, protože mezidobí bylo také velmi dramatické, pouze jinak.

Geometr svou práci dokončil, pozemek byl za pár dní rozdělený oficiálně a přes moji sestřenici Majku se vyjednávalo o ceně se solidním zájemcem.

Covidová vlna pomalu končila, na jaře se začaly podmínky rozvolňovat a začalo rozhodování co s dědou. Děda při všech telefonátech sice cosi nadhazoval, ale nikdy se nezeptal přímo, jestli si ho k sobě vezmeme, nebo ne. Když to neřekl přímo on, já také ne, a tak jsme nějakou dobu hráli tuto hru. Protože nechodil, možná si ani netroufal toto téma nadhazovat, možná i cítil, že potřebuje pomoc odborníků, těžko říct. On není z těch, kteří by se svěřovali nebo odhalovali své nitro. Na zdravotní stav si stěžoval vždy, to nebylo nic nového, ale do jeho myšlenek jsme nikdy neviděly.

Byly nám navrženy dvě možnosti, kam dědu umístit. Jedna z nich byla celkem blízko k našemu bydlišti. Necelá půlhodina cesty. Děda souhlasil a nastal přesun.

Když jsem mu nabízela, že si může zamluvit pokoj, kde bude bydlet sám, tak řekl, že to nepotřebuje, že je mu to jedno. Přitom evidentně s nikým nemluvil a zdálo se, že mluvit ani nechce. Myslela jsem si, že je mezi lidmi trochu více kontaktní, ale asi jsem se spletla.

Jednou se zachoval úplně divně. Když jsme za ním se Skaven přišly na pokoj ho navštívit, na vedlejší posteli ležel jiný pacient a děda o něm nahlas mluvil, jakoby to byla nějaká věc. Doslova řekl:

"Tady ten pán vedle má tak hubený nohy, že to je úplně vošklivý podívání." Podívala jsem se už předtím, opravdu měl ten muž velmi hubené nohy, ale děda na tom nebyl o moc lépe, protože jednak sám zhubnul a navíc jeho nefungující svalstvo velmi rychle ochablo a bylo slaboučké. Takže ani dědovy nohy nebyly zrovna výstavní, což nevím, jestli mu vůbec docházelo. Byla jsem opravdu překvapená, že s lidmi nekomunikuje. Nezdálo se, že by se nějak zatnul, nebo měl depresi. Vlastně nikdy neměl přátele, asi je ani nepotřeboval.

Sbalil si během života nějakou manželku, udělal dvě děti, ale ani o ně zrovna moc nestál. Brácha ho vůbec nezajímal, jak se podle řeči ukázalo. Když jsem za ním přijela na návštěvu a začala ho informovat o bráchovi, že se asi bude stěhovat a že mi napsali z obecního úřadu kvůli tomu, abych se vyjádřila, jestli se děda ještě vrátí, nebo nevrátí, brácha mu byl naprosto lhostejný. My jsme ho možná trochu zajímaly, protože s námi má spojenou nějakou naději, že třeba jednou vypadne z místa, kde je nyní. Ale jinak jsou mu lidé asi dost ukradení. Nemyslím, že došlo k nějakému zlomu, asi takový je.

Když jsem třeba za dědou přijela a na vozíku jsem ho vzala do krásného parku okolo domova pro seniory, bylo mu to jedno. Ptala jsem se ho, jestli mu chybí příroda a řekl, že nechybí. A docela mu věřím. Nikdy jsem od něj neslyšela nic, co by připomínalo lásku k přírodě. Procházky tedy nepotřebuje, lidi nepotřebuje, chybí mu asi počítač. Ale podle toho, co vím od Skaven, jeho hraní her bylo také dost divné. Spíš to vypadalo, že jen zabíjí čas a prochází se v nakreslených krajinách. Rád se ovšem procházel v peklech v jedné hře, kterou dost hrál, tam ho to vždycky nějak víc táhlo.

Nemám opravdu pocit, že je jiný. Spíš je stejný, ale já ho dříve nevnímala v jeho opravdovosti. Nikdy předtím jsem o těchto detailech ani nepřemýšlela.

Když se podepisovala kupní smlouva, přijelo nás do domova hned několik. Já se Skaven, kupující strana byli manželé, kteří měli asi 40 let, pak jedna notářka kvůli podpisům a pak má sestřenice Majka, která připravovala všechny podklady. Děda se choval trochu jinak. Připadal mi trochu jako frajírek. Zničehonic řekl pánovi, který pozemek kupoval: "Klidně si tu druhou půlku vemte i zadarmo."

Tím, že to padlo nahlas, bylo víceméně dané, že nebude protestovat, když tento kupující bude mít zájem koupit i druhou půlku. A on opravdu ten zájem projevil, protože peněz měl asi dost, a chtěl velký pozemek, nikoli malou chatičku na pár metrech. Tato zahrada patří k největším pozemkům v té chatařské oblasti a on ji prostě chtěl. Kupující se tedy dál zajímal, jaké jsou šance koupit i druhou polovinu.

Jednou jsem se rozhodla a obeznámila ho se skutečností, že bratr je poněkud divný a navíc tam dělal určité věci s elektřinou a já mám z toho zamotanou hlavu, protože se to nějak vyřešit musí. Chtěl vědět víc. Otec souhlasil, takže jsem mu řekla víc. Pán měl i nadále zájem, navíc tušil, že na druhý pozemek získá možná příjemnou slevu, protože situace je zatížena problémem ohledně elektřiny. Netrvalo dlouho a koupil i druhý pozemek. Ten mu prodal přímo otec, protože byl stále vedený na otce. Mezitím se odehrávaly zajímavé věci s bratrem.

Ten jednoho dne zjistil, že mu nefunguje elektrický proud, protože po přestěhování dědy do domova pro seniory, přestal se z dědova důchodu platit byt, kde už nebydlel. Chtěla jsem bratrovi poradit, co má udělat ohledně nájemní smlouvy na byt, ale Tygriel se vůbec o nic nezajímal, se mnou nekomunikoval, a napsal mi, že jsem tupá kráva a nemám ho obtěžovat. Vzala jsem si tato slova k srdci a neobtěžovala jsem ho tedy ničím, ani tím, že nájem a elektřina už nebudou zaplacené a možná se bude brzo divit.

Když mu přestal fungovat elektrický proud v bytě, nějakou dobu si hrál na apokalypsu, a protože toto téma soukromě miluje a má nakoupené různé věci pro apokalyptické scénáře, tak si na balkoně zapojoval solární panely, nabíjel si nějaké baterie, těmi bateriemi si pak napájel počítač a tak podobně. Když ho to přestávalo bavit a naplňovat, napsal dopis do domova pro seniory.

Zjistila jsem to, když mi napsala paní, která tento problém musela řešit.

Vážená paní Glosová

4. 8. 2023 přišel dopis od Vašeho bratra ohledně tatínka.

Prosím zavolejte mi, domluvíme si postup.

¨

Děkuji YYYYYYYYYY

……………………………………………………………………………………………………

Dobrý den.

Od dubna u vás leží tatík, tedy Glos Pavel. Nic méně nastali problémy s jeho pohledávkami které jsou s ním spojeny.

Předně je neustále trvale přihlášený v XXXXXX a od dubna se z něj v očích mnoha stal neplatičem, konkrítně jde o SIPO vedené na jeho osobu s msíční úhradou snad nějakých deset tisíc měsíčně kde je platba za elektřinu v XXXXXXX a XXXXXX,a nájem za byt, TV a český rozhlas poplatky. Další pohledávky mimo SIPO jsou od O2 kde neplatí trvalou platbu za jejich tarif a věude tedy narůstají dluhy na jeho jméno a tedy jeho osobu.

Tak nějak předpokládám, že tim že leží u vás jstepřevzali kromě jeho důchodu i právomoc jednat jeho jménem jako jeho zákonní zástupci když díky jeho zdravotnímu stavu není sám schopen tohle řešit.

Proč tedy vlastně tento email píšu.

Předně neni žádoucí aby mu dále narůstaly dluhy když jsou vedeny na jeho osobu.

Chtěl jsem po poště aby přepísílali dopisy na jeho pobyt tehdy ještě v LDN v XXXXXXXX a odpověď zněla že to přepsat a peposílat jinam nemohou neboť by to musel zařídit on sám osobní návštěvou pobočky české pošty.

Před třemi týdny byt kde bydlím ve společné domácnosti s tatíkem odstřihly od elektřiny že je tatík neplatič a zkoušel jsem se domlouvat s centropolem kde tatíky vedou jako plátce a dopadl jsem stejně jako na poštovním ůřadě.

Přepsat platbu nemohou když je uzavčena s ním a bez něj to prostě nejde.

Prostě mu budou posílat dopisy na trvalá bydliště v Odolena Vodě a tady je nikdo nečte protože zákon o listovním i elektrnickém tajemství mluví zřetelně o dvou letech nepodmíněně za jeho porušení, včetně rodiných příslušníků.

U SIPO jsem dopadl naprosto stejně jako na poště a u centropolu.

Zrušit sipo nemohou a posílat někomu jinému taky ne.

Tak že dluhy poběží a budou narůstat dál pokud to někdo odpovědný nezačne řešit.

O2 vůbec neřešim to je asi mezi tatíkem a sestrou které telefon přenechal.

Ale i to O2 neni hrazeno a někdo by s nimi měl asi přerušit smlouvu pokud už telefon nepoužívá.

Netuším do jaké míy tedy tatíka zastupujete, ale jistě si jako firma držíte nějakého právníka se kterým to můžete diskutovat a tyhle jeho záležitosti řešit.

Jinak mne tu v bytě po odstřižení elektřiny čeká odpojení od vody a následně vystěhování obecního bytu což ze mne udělá bezdomovce a to jsm z velké části imobilní a s vážnými zdravotními problémy které tu snad ani nechci popisovat.

Tedy závěrem tohoto emailu shrnutí.

Je potřeba tatíka tedy Kos Pavla odhlásit z trvalého pobytu a přesměrovat poštu na vaše zařízení.

Ukončit a srovnat SIPO aby mu přestali posílat další pohledávky o neuhrazení poplatků.

Odhlásit a srovnat odběry elektřiny a dosavadní dlužní pohledávky aby se to zavedlo znova tentokrát asi na mé jméno pokud tu ještě budy bydlet a nestanu se bezdomovcem.

Odhlásit TV a český rozhlas.

Ukončit tarif s paušální platbou u O2.

Nejspíš mne teď vyvedete z omylu s tím že odepíšete že se vás všechno zohle netýká, ale pak už opravdu nevim jak z toho všeho ven a vrátit vše do funkčních kolejí a ne že na tatíka nadále porostou dluhy a bude se s ním nakonec chtít kde kdo soudit.

No jistě tímto emailem nekončíme a povedeme diskuse dál neboť mne se vše týká sakra hodně a vás tedy firmy taky když jste to všechno spískali tím přivlastněním si jeho veškerého důchodu ze kterých vše bylo hrazeno.

S /pzdravem Glos Ctirad, XXX, Horní Dolní 785

………………………………………………………………

Vážený pane Glosi,

vzhledem k tomu, že jedinou otcem uvedenou osobou, které můžeme sdělovat jakékoli informace, je paní Sofie Glosová, mohu Vám pouze sdělit, že Vámi uvedené problémy jsou již řešeny ve spolupráci s paní Glosovou.

S pozdravem YYYYYYYYYYYYYY

……………………………………………………………………………………………………..

Vážená paní Mgr. YYYYYYYYYYYY,

netuším jak intezivně co a s kým řešíte ale jsem tu i s tím vaším řešením od začátku prázdnin bez elektřiny a jistě jako magistr máte aspoň částečnou představu co to v reálu znamená.

Nekupovat nic co podléhá zkažení neboť nejde lednička, neuvaříe si čaj, kafe ani nudlovou polévku, žádný přístup na internet po wifi a tedy snížená možnost komunikovat se světem.

Přičtěte si k tomu že jsem imobilní a téměř slepý.

Z mého pohledu to vypadá že neřešíte s nikm nic když všechny suběkty se k tomuto místu dívají jako na problémové neplatiče.

Co asi tak vyřešíte s paní Kosovou když ta SIPO ani nájem neplatí, elektřinu zde nevyužívá a nebydlí tu.

Možná je na místě řešit to s poštou, místním úřadem v Horní Dolní a někým kdo je zde v bytě k trvalému pobytu přihlášen.

Někde je totiž asi chyba v počtech nebo komunikaci když sem chodíí Pavlu Glosovi dopisy které ze zákona nesmí nikdo otevřít a číst kromě něj samotného a ten tu už roky neni.

Vím že jste na tomto emailu jen na podávání informací jak naznačuje už samotná emailová adresa, ale možná by jste mohla udělat něco navrch a přeposlat nebo jinak předat tyto informace někomu odpovědnějšímu co v tom může něco udělat a to paní Glosová asi neni.

Děkuji za jakýkoliv nápomocný krok který učiníte aby tahla věc byla vyřešena.

Glos Ctirad, Horní Dolní 276

……………………………………………………………………………………………………..

Paní magistra přestala na jeho e-maily odepisovat. Ujistila jsem ji, že se o některé záležitosti postarám, ale věci se postupně začaly řešit tak nějak samy. Děda byl přehlášen na novou adresu a obálky postupně začaly chodit do domova pro seniory. Dluhy za pár měsíců se pak zaplatily z dědova důchodu a další nenarůstaly. Bratr ovšem nevěděl, jak věci za jeho zády probíhají, vnímal vše pouze ze své pozice.

Nejdříve tedy zjistil, že mu nefunguje elektřina a nikdo už neplatí nájem. Sám se o nic nezajímal. Předpokládal, že přijde o bydlení a tak se začal házet do toho, že bude žít jako poustevník na zahradě, kterou měli rodiče asi dva kilometry od bytu. Na malé zahrádce v zahrádkářské kolonii byla velmi podobná stavební buňka, jakou měl on sám na horách. Už se tedy začal zabývat stěhováním. Teoreticky. Později jsem se dozvěděla, že si koupil hezký vozík a chtěl si koupit také nějaké jezdítko, protože řidičák nemá, ten mu byl odebrán, když mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. Také si objednal v nějakém e-shopu dvě poustevnické, mnišské kutny a zkoušel si je před zrcadlem. V kutnách před zrcadlem šermoval i s mečem. Myslím, že role poustevníka ho začala právě přitahovat, natáčel o svých plánech působivá videa na YouTube, na která jsme se Skaven podívaly. Chtěl u toho nadávat na stát, že se bude muset stát poustevníkem, ale svinskej stát mu překazil plány.

Obecní úřad v Horní Dolní zahájil řízení s mým bratrem, a protože pochopili, že to asi nebude jednoduché, chtěli ode mne vyjádření k tomu, jestli se děda bude ještě někdy vracet, nebo ne, protože nájemní smlouva byla sepsána s otcem, nikoli s bratrem. Jedna úřednice ho navštívila v bytě a cítila se trochu znepokojena zbraněmi, které byly na zdech okázale rozvěšené. Napsala mi, že z toho neměla dobrý pocit a raději mu dají byt jiný.

Kdyby chtěli, mohli bratra vyrazit z bytu, ale měl štěstí, dali mu byt s levným nájemným pro postižené lidi. Pěkný, čistý, uklizený byteček, kousíček od obchodu, od bankomatu, pošty i obecního úřadu. Bylo o něj postaráno. Peníze od státu mu chodí dál.

Jednou mi děda říkal, že bratr důchod už mnoho let nebere, že ho celou dobu živili on a máma. Měla jsem pocit, že mi to říká proto, abych se rozčilovala a nadávala na něj. Nějak se mi to nezdálo, protože vím, že máma za bráchu během života orodovala a zatímco bratr komisí pro udělování důchodu pohrdal, máma na tu komisi chodila místo něho. Myslím, že mu důchod platili. Je však možné, že mu ho sebrali poté, co máma zemřela a přestala orodovat. Nedalo mi to, zavolala jsem jednou na sociální odbor jejich okresu a zjistila jsem, že důchod po celou dobu dostává, a dokonce ho má od určité doby přiklepnutý napořád. Nyní už vstupuje do důchodového věku, nebo se k tomu blíží, takže o své prašule asi nepřijde.

Když se podařilo prodat i druhý pozemek, byla tu otázka, jak naložit s penězi, které měl dostat bratr. Neměla jsem chuť mu je dávat, když jednal jako hovado. Ani jednou otci nezavolal, psal o něm, že je dementní, staral se pořád jen o sebe. Byl a stále je zajištěný lépe, než já kdy budu. Rozhodla jsem se, že vyhledám jeho dceru Sáru a dám jí větší částku, která ji určitě potěší. Byla to také příležitost k seznámení a také mi bylo blbé nechat si všechny peníze.

Dědovo zneužívání holčiček stále viselo vzduchu. Jednou jsem mu zavolala a zkusila se ho znova zeptat, jestli mi nechce něco říct. Viděla jsem totiž film s názvem "Oddělen", ve kterém muž, učitel, člověk svým způsobem věčně zadumaný jako já, stále čekal na to, že se jeho děda na stará kolena přizná k tomu, co mu udělal jako malému chlapci.

Chlapečkova matka spáchala sebevraždu, otrávila se prášky. A on měl vzpomínku ze svého dětství, že mu maminka kladla na srdce, že se na noc musí zamykat ve svém pokoji, protože… něco. Z kontextu filmu vyplynulo, že dědek nejdříve zneužíval svoji dceru, ta se pak zabila, a malý chlapec zůstal sám s dědou. Vnuk se celý život trápil nezodpovězenými otázkami. Děda byl v pokročilém stáří v domově pro seniory a mladý muž stále doufal, že děd začne psát do sešitu nějaké paměti, nebo vzpomínky, nebo se bude mít potřebu vyjádřit a omluvit. Ale sešit stále zůstával prázdný. Dědek neměl potřebu se k ničemu vyjadřovat. Stále mluvil jen o sobě a svých zdravotních neduzích. Je to velmi podobná situace. Mého otce však nenutím psát žádné paměti, ale on sám má potřebu toto téma často vytáhnout. Přitom se stále nic neděje, takže nevím, proč o tom mluví. Možná chce napínat.

Také jeden rozhovor, který jsme spolu v době prodeje chaty měli, byl docela zajímavý. Přímo jsem se ho během hovoru zeptala, jestli je něco, co by mi chtěl říct, ať už je to cokoliv. Občas ještě spolu vedeme filosofické řeči, a tak jsem nadhodila, že třeba je něco, co by chtěl vyjevit, aby mohl z tohoto světa odejít bez pocitů provinění, nebo tak něco. Zahájila jsem šalamounsky, že každý děláme chyby, jsme na tomto světě zmatení, něco se stane, co už nelze vzít zpět, a přesto třeba cítíme, že to nebylo úplně to nejlepší a mrzí nás to. Myslím, že děda není hloupý a chápal, jak to přesně myslím. Okamžitě zase řekl, že nic takového není. NIC. Říká to vždycky jako malý kluk, okamžitě všechno popře. Přitom normální by spíše bylo, kdyby se trochu zamyslel a řekl na toto téma pár slov. Jsem jeho dcera, chce s námi bydlet, nebo se aspoň tváří, že chce, ale nemá co říct. Při nějaké takové příležitosti najednou říkal:

"Já nevím, kdo to byl… vůbec si teď nevzpomenu, ale někdo z příbuzných… teď fakt nevím. A ten říkal… tedy kdo to byl? No, nevím, ale že prý by klidně vošukal i svou vlastní dceru. Kdo to ale… kdo to jenom byl? To už si nevzpomínám. Prý klidně svoji dceru… ale teď si nemůžu… vzpomenout… jestli… možná… na Moravě Franta, nebo Václav… no, nevím. Ale někdo to říkal… asi někdo z nich, že prostě… klidně vlastní dceru."

Přišlo mi to jako dost divné blábolení. Nicméně jestli nemluvil o sobě, je teoreticky šance, že to mohl říct jeden strýc, který skutečně svou dceru přefiknout chtěl a čekal, až bude nametená, a pak ji opřel o zeď a začal se po ní sápat, což ona považovala za dost nechutné. Že je tedy nadržený, a klátí, co mu padne do ruky, to bych asi brala jako potvrzené. Ale byla dospělá. Přesto by se dalo tušit, že když tento samý muž přemlouval v kuchyni svou pravnučku Sofii k tomu, aby mu honila péro, žádné brzdy asi neměl ani dříve. Ale nemyslím si, že by zamlada tyto věci říkal chlapům jen tak. A už vůbec si nemyslím, že by to říkal mému otci, který byl komunista a estébák a strýc ho určitě v oblibě a úctě neměl, protože ho komunisté coby kulaka vyhodili z medicíny. Možná by řekl takovou prasárnu o šukání svých dcer někde v hospodě, když byl nametenej, ale on do hospody nechodil, byl to katolík, který se chodil pravidelně modlit k nim do kostela a snažil se žít jako člověk užitečný pro svou ves. Ve stáří se z něj stal léčitel, byl tím dost otravný pro okolí, ale to s tím nemá tolik co do činění.

Ten by se nechlubil tím, že je schopen vošukat vlastní dceru. Nebylo by před kým tyto kecy trousit. Myslím si, že byl spíš muž činu, a když viděl ženskou zadnici, asi měl hned potřebu na ni zaútočit. Určitě byl velmi živočišný. Až ve stáří se přestal asi hlídat a jeho touha po sexu ho ovládala a on neměl své brzdy v takovém stavu, aby ho chránily před odhalením. To je můj názor nebo pocit, ale nevím jistě mnoho věcí, nevím o něm skoro nic. Zato o svém otci vím, že je nejenom prolhaný, ale má v sobě něco podlého, nebo poťouchlého. Ta hravost, tedy potřeba manipulovat s lidmi, tam prostě je. Dělá věci i naschvál a pravděpodobně ho to uspokojuje. Možná i tohle řekl úmyslně a baví ho, že pak nad tím přemýšlím.

Jednou, je to už dávno, byla jsem malá holka, řekl mi, že četl knihu "Jak si lidé hrají." Prý ho to hodně zaujalo. Zapamatovala jsem si to, protože to vysvětlil jen tak, že je to o takových lidských hrách. Ale knihu jsem nikdy nečetla. Vyhledala jsem si před časem na internetu, co je vlastně o této knize napsáno.

A myslím, že nyní je jasné, že jemu tato kniha hodně dala. Protože on sám má záškodnickou povahu, která se baví tím, když si s lidmi hraje, kniha v tomto případě posloužila spíše ke zlému než k dobrému. Kniha sama o sobě může být pro miliony lidí užitečná, ale je to jako s nožem. Jeden člověk má nůž k zabíjení, miliony jiných ke krájení zeleniny a jiným užitečným účelům. Možná to přeháním a otec tak moc záškodnický není, ale zrovna včera se mi potvrdilo, že v sobě tento povahový sklon opravdu má. A dobře, že se to potvrdilo. Bez tohoto potvrzení bych si nebyla tak jistá a stále by mi některé jeho projevy nedávaly smysl.

.