Bůh, peklo, nebe, Narcismus, psychopati. Malá ukázka z knihy Panika před úsvitem

Čím hlubší je peklo, tím větší odklon od pravých duchovních principů Pozitivního stavu, tedy nebes, řečeno starým slovníkem či terminologií. V peklech samozřejmě milují hierarchii, nadřazenost, ponižování, totalitu nebo tvrdý řád s tresty. Kupříkladu sadomasochismus v nebesích vůbec neexistuje. Kde se tedy objevuje něco takového, od Absolutního Boha to nepochází a z nebes také ne.

V Pozitivním stavu stavy nadřazenosti neexistují. Všichni jsou si rovni, nikdo nemá problémy se sebeidentifikací, každý ví, proč žije, kdo je, odkud je, jaká je jeho role, funkce, pověření a zná i jiné další informace. Zná své pravé Já, zná svůj příběh a ví, proč byl konkrétně vytvořen. Nebojí se, užívá si života a jeho rozmanitosti, o které se nám tady může jen zdát. Paradox je, že se nám o Pozitivním stavu nemůže moc zdát, protože kdyby se nám o životě v něm zdálo, sami sebe tady rychle zlikvidujeme a odešli bychom pryč, za lepším životem. Pro splnění naší životní mise je lepší některé věci v současnosti vůbec nevědět.

Pekla jsou různé alternativy pro pokračování života těch, kteří Pozitivní stav nechtějí nebo proti němu přímo bojují. Každý po fyzické smrti těla pokračuje dál, odhozením fyzického těla stav bytí nikdy nekončí. Proto není jedno, co děláme a jak žijeme dnes. Vše bude mít pokračování a nějaké následky.

Většina narcisů, psychopatů a dalších podobných, kteří ubližují ostatním, mají zde právě tento svůj úkol. Není od věci zůstat k nim z principu dobří, když to dokážeme ustát, přestože oni se k nám často chovají jako hovada. Mají svou misi, kterou vědomě neznají, ale právě entity s nimi propojené a zapojené je postrkují dále k plnění mise. Je zařízené odjinud, aby se zde odehrávaly věci, které se tu odehrávají. Asi by se to dalo klasicky přirovnat k Matrixu. My jsme v tom vytvořeném programu, ten program je řízen odjinud.

Je to jednoduché. My jsme jako panáčci ve hře, ale hru někdo vymyslel, případně způsob vedení hry někdo předtím promyslel, a to velmi důkladně a geniálně. Když si představíte sami sebe jako panáčky v nějaké napínavé dějové hře, můžete si klidně myslet, že vše je skutečné. Skutečné jsou hory, které vidíte, skutečná je matka, která Vám dala facku nebo polibek a neskutečný Vám připadá nějaký teoretický Bůh, který sedí u svého počítače a celou tu hru vymyslel. Je pro nás těžké si představit, že tohle všechno někdo vymyslel.